Výzkumníci objevili, že lidé, kteří se dají označit jako velcí narcisté, mají hypertrofované sklony k přebírání „vlády“ nad skupinami bez vůdce. Narcismus je vlastností, při které jsou lidé sebestřední, zveličují své nadání, zásluhy a schopnosti a naprosto postrádají schopnost vcítit se do ostatních.
„Narcisté v našich pokusech nejenom sami sebe hodnotili jako vůdce, což byste nejspíš očekávali, ale pozoruhodné je, že i další členové skupiny je viděli jako osoby, které opravdu vedou celou skupinu,“ řekla Amy Brunell, vedoucí studie a odborná asistentka psychologie na Ohio State University v Newarku.
Výzkumníci objevili podobné výsledky hned ve třech nezávislých studiích, kdy do dvou byli zapojeni studenti vysoké školy a do třetí obchodní manažeři v MBA programu.
A ačkoliv se u narcistů prokázala větší pravděpodobnost, že se stanou vedoucími, výsledky jedné z dílčích studií naznačují, že když už jsou narcisté jednou u moci, tak v této vedoucí úloze nedokáží předvést o nic lepší výkon, než kdokoliv jiný.
„Není překvapením, že se narcisté stávají vůdci,“ říká Brunellová. „Mají rádi moc a jsou sobečtí, ale obvykle také bývají okouzlující a extrovertní. Ovšem problém je v tom, že to z nich v žádném případě nedělá lepší vůdce.“
Studenti poprvé
Do první studie bylo zapojeno 432 vysokoškolských studentů. Všichni vypracovali analýzu, ve které hodnotili různé osobní vlastnosti, včetně sklonu k narcismu. Pak byli rozděleni do skupin po čtyřech a bylo jim řečeno, aby si představili, že jsou staršími členy představenstva studentské unie a jejich úkolem je zvolit ředitele pro příští rok. Každé osobě ze skupiny byl poskytnut profil odlišného kandidáta na tuto pozici a každý z nich musel svého kandidáta obhajovat.
Po diskusi došlo na volbu ředitele a pak následovalo vyplnění dotazníku, ve kterém museli ohodnotit nejenom vlastní schopnost vedení, ale tutéž vlastnost také u ostatních členů skupiny.
Výsledky ukázaly, že studenti, kteří získali vyšší skóre v hodnocení narcismu – touhy po moci – mnohem pravděpodobněji vyjádřili, že chtějí vést skupinu, a také pravděpodobněji řekli, že vedli diskusi ve skupině a pravděpodobněji byli viděni jako vůdci i ostatními členy skupiny.
Další rozměr narcismu – touha po pozornosti – nebyla tak silně spojena s vůdcovskou rolí ve skupinách.
Ještě jednou studenti
Ve druhé studii bylo 408 studentů rozděleno do skupin po čtyřech a dostali scénář, podle kterého představovali trosečníky na neobydleném ostrově a měli vybrat 15 věcí, které bylo možno zachránit a které by tedy skupina měla vzít na břeh, aby jim co nejlépe pomohly přežít.
Po skupinové diskusi se ti, kteří měli vysoké hodnocení narcismu z hlediska touhy po moci, opět projevili jako ti, kteří nejvíce toužili po vedení diskuse ve skupině, hodnotili sebe jako vůdce a byli viděni ostatními členy skupiny jako vůdci.
Nicméně, tato studie šla ještě o něco dále právě proto, aby se ukázalo, jak dobře by se narcisté osvědčili jako vůdci. Výzkumníci analyzovali seznamy oněch patnácti věcí, které připravil každý jednotlivec i každá skupina, o nichž se tito lidé domnívali, že by jim pomohly přežít na opuštěném ostrově. Poté porovnali tyto seznamy s těmi, které připravili odborníci, kteří učí schopnost přežití u armády Spojených států.
Výsledky ukázaly, že narcisté nejsou lepší než ostatní ve výběru věcí, které by jim nejlépe pomohly přežít. Navíc, ani skupiny, které získaly nejvyšší hodnocení narcismu, se v tomto úkolu nepředvedly o nic lépe než ostatní skupiny.
Manažeři jsou na tom stejně
Třetí studie se účastnilo 153 obchodních manažerů zapsaných do MBA programu na velké univerzitě na jihovýchodě Spojených států. Manažeři byli také rozděleni do skupin po čtyřech a bylo jim řečeno, aby si představili, že mají úlohu školské rady, která rozhoduje o přidělení velké částky peněz od fiktivní společnosti.
Dva vyškolení pozorovatelé – odborníci na průmyslovou nebo organizační psychologii – pozorovali tyto skupiny manažerů a hodnotili, kolik vedoucích úloh si každý účastník ve své skupině přisvojil.
Výsledky ukázaly, že MBA studenti, hodnocení vysoko v narcismu, byli odbornými pozorovateli pravděpodobněji označeni jako vystupující vůdci.
„Dokonce školení pozorovatelé viděli narcisty jako přirozené vůdce,“ řekla Brunellová. „Kromě toho tato studie ukázala, že narcismus hraje úlohu v otázce přebírání vůdcovství i mezi skutečnými manažery.“
Brunellová ještě dodala: „Studie brala v úvahu i další faktory – například pohlaví a osobní vlastnosti, jako je úroveň sebeúcty a extrovertnost – které mohou mít spojitost k vývoji vůdcovství. Ale i když byly brány do úvahy tyto faktory, narcismus nadále sehrával klíčovou úlohu.“
„Nicméně, je důležité nezaměňovat narcismus s vysokou sebeúctou,“ upozorňuje Brunellová. „Osoba s vysokou sebeúctou je nejenom sebejistá a okouzlující, ale také má ve svých vlastnostech vyjádřenu i laskavou složku a chce rozvíjet důvěru s ostatními. Narcisté mají nadutý pohled na své nadání a schopnosti a vše se točí jen kolem nich. Nestarají se tak moc o ostatní.“
Brunellová věří v aplikaci těchto výsledků do mnoha částí běžného života, od politického honu za prezidentským křeslem až po cestu na Wall Street.
To stejné totiž bude platit i pro vedoucí firem na Wall Street, kteří během posledních pár let získali anebo ztratili milióny dolarů .
„Existuje spousta studií, které objevily, že narcističtí vůdci mají sklon k lehkomyslným a riskantním rozhodnutím a mohou tak být skutečně neefektivními vedoucími a potenciální zhoubou pro firmu,“ uvedla Brunellová. „To neznamená, že by vina za všechny současné problémy na Wall Streetu mohla být svalena na narcistické vedoucí. Jsem si však jistá, že někteří z těchto vedoucích museli mít přílišnou sebedůvěru a byli si až příliš jisti svými schopnostmi. Ale za problémy s vládou a obchodem je toho mnohem víc, než jen osobnost vedoucích.“
Celá studie se objeví v nejbližším tištěném vydání časopisu Personality and Social Psychology Bulletin. Zatím je k dispozici pouze v online verzi.ˇ
Zdroj: Ohio State University