Zleva doprava: Harald zur Hausen, Francoise Barré-Sinoussiová, Luc Montagnier.
Harald zur Hausen
Rakovina děložního krčku je druhým nejčastějším nádorovým onemocněním u žen. V 70. letech minulého století přijímala lékařská věda jako fakt, že tento typ nádoru je vyvoláván sexuálně přenosnou infekcí. Za původce byl považován herpes simplex virus 2. Harald zur Hausen toto dogma vyvrátil a prokázal, že hlavní podíl na vzniku nádorového onemocnění děložního krčku má lidský papillomavirus. Zjistil, že DNA papillomavirů se může nacházet v dědičné informaci nádorů v latentním stavu a lze ji prokázat technikami pro detekci virové dědičné informace.
Zur Hausenův „hon“ na papillomaviry trval déle než deset let. Práci německému virologovi značně ztížil fakt, že z celkové DNA paillomaviru se do nádorové buňky zabuduje jen část. Zur Hausen odhalil různorodost papillomavirů a definoval typy virů, které jsou původci nádorového onemocnění děložního krčku. V roce 1983 objevil v buňkách cervikálního nádoru nový tumorigenní lidský papillomavirus HPV16. O rok později izoloval z nádorové tkáně papillomaviry HPV16 a HPV18. Papillomaviry typu 16 a 18 patří k nejrozšířenějším a nacházejí se u 70% pacientek s rakovinou děložního krčku.
Zur Hausenovy objevy významně přispěly k odhalení papillomavirové infekce jako globálního problému. Nákaza papillomaviry stojí v pozadí zhruba 5% všech nádorových onemocnění a je nejčastější pohlavně přenosnou infekcí. Postihuje 50 až 80 procent světové populace. Dnes je známa více než stovka lidských papillomavirů, z nichž asi 40 vyvolává infekci pohlavních orgánů. Asi 15 papillomavirů je považováno za vysoce rizikových s ohledem na vznik rakoviny děložního krčku. U histologicky potvrzených případů rakoviny krčku je lze nalézt v 99,7%. Ročně vyvolají nádorové onemocnění u půl miliónu žen. Jsou však příčinou i jiných typů nádorových onemocnění.
Objevy Haralda zur Hausena umožnily pochopení karcinogeneze vyvolané lidskými papillomaviry. Za klíčové je považováno i jeho rozhodnutí, poskytnout nově objevené papillomaviry HPV16 a HPV18 vědecké komunitě volně k dalšímu výzkumu. Díky tomu mohly být vyvinuty vakcíny s více než pětadevadesátiprocentní účinností proti vysoce rizikovým typům papillomavirů HPV16 a HPV18.
Francoise Barré-Sinoussiová a Luc Montagnier
Francouzští virologové Francoise Barré-Sinoussiová a Luc Montagnier začali pátrat po původci AIDS záhy po prvních zprávách o tomto onemocnění v roce 1981. Kultivovali buňky ze zduřelých mízních uzlin pacientů v počátečních stádiích onemocnění AIDS a záhy v nich narazili na aktivitu virového enzymu reverzní transkriptázy. Tato enzymatická aktivita je projevem replikace retrovirů. Pomocí elektronové mikroskopie se jim podařilo zachytit pučení retroviru z povrchu infikovaných lymfatických buněk. Virus izolovali a prokázali, že zabíjí jak lymfocyty pacientů s AIDS, tak i lymfocyty zdravých lidí. To bylo ve své době velké překvapení. Retroviry byly známy jako původci nádorových onemocnění a připisovala se jim obecně schopnost navodit nekontrolované množení buněk. Nově objevený virus HIV napadal lymfocyty a vyvolával selhání imunitního systému.
Izolace a popis HIV otevřel cestu k definitivnímu důkazu o tom, že tento virus je skutečnou příčinou AIDS. Díky výzkumu na poli molekulární biologie a genetiky bylo možné zjistit okolnosti vzniku HIV a počátky pandemie AIDS. Dnes je jednoznačně prokázáno, že viry HIV jsou opičího původu a začaly se šířit mezi obyvatelstvem nově zakládaných městských aglomerací koloniální Afriky na přelomu 19. a 20. století. Do říše pohádek byly odkázány zvěsti o tom, že HIV unikl z laboratoří vyvíjejících biologické zbraně hromadného ničení. Příčiny rychlého šíření virů HIV po roce 1970 však zůstávají záhadou. Dnes je jimi nakaženo bezmála 1% obyvatel Země.
Poznání viru a jeho genomu umožnilo vyvinout nové diagnostické testy, jež významně přispěly k omezení infekce virem. Detailnější poznatky o replikačním cyklu HIV se staly východiskem pro vývoj nových antivirotik. Kombinace preventivních opatření spolu s léčbou výrazně zpomalily šíření AIDS a prodloužily život infikovaných osob.
Hromadí se stále více informací o interakcích viru s hostitelským organismem a začíná být jasné, jakým způsobem HIV narušuje funkce imunitního systému. Zároveň se rýsuje, jak obtížné bude HIV a AIDS vymýtit. Genom viru je velice variabilní a v infikovaných lymfocytech je virus poměrně dobře maskován. To je také důvod, proč vývoj vakcíny proti HIV zatím nepřináší kýžené výsledky.ˇ
Odkazy:
O výzkumu a boji s papillomaviry vypráví velmi poutavě v Českém rozhlase Leonardo profesor Vladimír Vonka. S obrazem si můžete jeho vyprávění poslechnout zde.
Pokud dáváte přednost pouze zvuku, pak vám doporučujeme kliknout zde.
Pokud si chcete poslechnout rozhovor s Haraldem zur Hausenem o jeho Nobelově ceně, najdete jej zde.