Kriminologický výzkum již dlouho spojoval užívání drog, asociální a trestné chování s připojením k partě delikventů – ve skutečnosti je sounáležitost s takovou partou jedním z nejsilnějších faktorů ve vztahu k zločinnosti mladistvých i dospělých. Ale studie vedená Kevinem M. Beaverem, odborným asistentem z College of Criminology and Criminal Justice na FSU, je první, která potvrzuje statisticky významné spojení mezi sklonem k zapojení se do asociálních skupin a speciální odchylkou (tzv. „10-repeat alela“) genu pro dopaminový transporter (DAT1).
„Tento výzkum je průlomovým, protože ukazuje, že náchylnost některých dospívajících ke vstupování do part, které mívají problémy se zákonem, je spojeno s jejich dědičným založením,“ říká Beaver.
V rámci studie byla analyzována data o rodině, přátelích a DNA od 1816 chlapců druhého stupně základní školy a střední školy a bylo objeveno spojení mezi DAT1 a jejich začleněním se do part s nezákonnými aktivitami, týkající se primárně těch, u kterých se sešla „10-repeat alela“ a vysoce rizikové rodinné prostředí (vyznačující se neangažovaností matky a nepřítomností mateřských citů).
Na rozdíl od toho nevykazovali dospívající chlapci se stejnou genetickou odchylkou, kteří žili v nerizikových rodinách (tedy s vysokou úrovní mateřské péče a vřelosti), statisticky významný sklon k asociálním přátelům.
„Náš výzkum tak potvrdil nejenom důležitost genetické výbavy, ale také prostředí,“ řekl Beaver. „Se vzorkem skládajícím se z 1816 jedinců, což je více než v obvyklých genetických studiích, jsme byli schopni dokumentovat jasné spojení mezi DAT1 a delikventními partami u dospívajících, zvýšené v rizikových rodinách. Zatímco u chlapců pocházejících z nízkorizikových rodin jsme objevili malé nebo neobjevili žádné takové spojení. Jako výsledek nyní máme autentické empirické důkazy, že sociální a rodinné prostředí může mít v životě dospívajících buď podněcující nebo tlumivé účinky.“
Beaver a jeho výzkumní kolegové John Paul Wright z University of Cincinnati a Matt DeLisi z Iowa State University popsali své nové objevy v dokumentu "Delinquent Peer Group Formation: Evidence of a Gene X Environment Correlation," který se objevil v Journal of Genetic Psychology.
Data, která analyzovali Beaver a další dva spoluautoři, pocházela z „Add Health“, což je stále pokračující projekt zaměřený na zdraví dospívajících. Je řízen University of North Carolina-Chapel Hill a financován z větší části National Institute of Child Health and Human Development. Od té doby, co v roce 1994 tento program začal, bylo genotypováno a dotazováno 2800 dospívajících chlapců a dívek.
„Můžeme se pouze domnívat, proč jsme viděli účinek DAT1 pouze u dospívajících chlapců z vysoce rizikových rodin,“ řekl Beaver, který chce pokračovat ve svém výzkumu bližšího vztahu mezi genotypem a činiteli prostředí – jevu známém v oblasti behaviorální genetiky jako „korelace gen x prostředí“.
„Možná je „10-repeat alela“ spouštěna trvalým stresem nebo obecným nedostatkem podpory, kdežto v nízce rizikových domácnostech s harmonickým soužitím by tato odchylka mohla zůstat neaktivní,“ řekl Beaver. „Nebo je možné, že „10-repeat alela“ zvyšuje přitažlivost nezákonně se chovajících part pro dospívající chlapce bez ohledu na typ rodiny, ale rodiče v nízkorizikových rodinách jsou jednoduše schopnější monitorovat a řídit takové genetické sklony.“
Mezi dospívajícími dívkami, které nesou „10-repeat alelu“, neobjevil Beaver a jeho kolegové statisticky významnou náklonnost k asociálním přátelům, bez ohledu na to, zda dívky žijí ve vysoko nebo nízko rizikovém rodinném prostředí.
Zdá se, že krom genetického založení a prostředí má svůj vliv i pohlaví. Je otázkou, nakolik je vysoký sklon k podlehnutí špatné společnosti u chlapců ovlivněm hormonálně, třeba testosteronem, a nakolik se může jednat o fungování nějakých dalších genů vázaných na pohlaví. Jak tomu skutečně je, prokáže teprve další výzkum…ˇ
Zdroj: Florida State University