Bisfenol A je už delší dobu podezírán z toho, že v těle živočichů působí podobně jako samičí pohlavní hormony a narušuje křehkou hormonální rovnováhu v organismu. Vědci se však nemohli shodnout na tom, zda člověkem přijímaná množství bisfenolu představují zvýšené zdravotní riziko anebo jsou neškodná.
Epidemiolog David Metzer z Penninsula Medical School v britském Exeteru prověřil zdravotní stav 1455 dobrovolníků a zároveň pátral v jejich moči po bisfenolu A. Zjistil, že drtivá většina lidí starších než šest let má v těle nějaký bisfenol A.
Dobrovolníci s nejvyšším obsahem této chemikálie v moči trpěli třikrát častěji kardiovaskulárními onemocněními. Cukrovka se u nich vyskytovala 2,4krát častěji než u lidí, kteří měli v těle jen nepatrná množství bisfenolu A. Kromě toho zřejmě bisfenol A poškozuje játra. Na druhé straně se nepotvrdilo podezření, že by se bisfenol A podílel na vzniku mozkových cévních příhod, nádorových onemocnění nebo artritidy.
Sám Meltzer zaujal k výsledkům zveřejněným prestižním lékařským časopisem Journal of the American Medical Associantion opatrné stanovisko.
„Je to první zjištění. Budeme muset pokusy ještě zopakovat,“ řekl britský epidemiolog v rozhovoru pro týdeník Nature.
Harvardský toxikolog Russ Hauser je přesvědčen, že Melzerova studie mohla efekty bisfenolu A dokonce podcenit, protože tato látka je po přijetí poměrně rychle vylučována z organismu. Bisfenol A tak působí na lidský organismus v mnoha po sobě jdoucích vlnách, které jednorázový odběr moči nemůže postihnout.
Na druhé straně zaznívají i hlasy, které vyzývají k opatrnosti při interpretaci Meltzerových zjištění. Podle nich není jisté, zda je zvýšený obsah bisfenolu A v moči příčinou a nebo následkem onemocnění. Například obezita může vyvolat cukrovku a kardiovaskulární choroby a přitom ovlivnit funkce jater tak, že pořádně neodbourávají bisfenol A. Ten by pak odcházel z těla s močí ve vyšších koncentracích.
Významný americký toxikolog Frederick vom Saal z University of Missouri se zabývá účinky bisfenolu A na laboratorní zvířata už několik let a o Meltzerově studii ani v nejmenším nepochybuje.
„Dalo se to čekat,“ říká vom Saal. „Nikoho by to nemělo překvapit, protože výsledky pokusů za posledních pět let tomu nasvědčovaly.“
Riziko vzniku cukrovky naznačovaly například experimenty Niry Ben-Jonathanové z University of Cincinnati, pří kterých se ukázalo, že bisfenol A snižuje citlivost lidské tukové tkáně k inzulínu.
Laboratorní nehoda odhalila škodlivou chemikálii
Tým Patricie Huntové na clevelandské Case Western Reserve University měl v roce 2003 z výsledků laboratorních pokusů na myších zamotanou hlavu. Vědci testovali škodlivost některých chemických látek. Vážné defekty dědičné informace však často zaznamenávali i u myší, kterým žádné chemikálie nepodávali. Bylo jasné, že myším v laboratoři něco škodí. Jenže co?
„Pátrali jsme po zdroji znečištění několik týdnů, ale marně,“ přiznala Patricie Huntová. „Pak jsem si všimla, že plastové nádoby, v kterých myši chováme, jsou nějak moc opotřebované. Myslela jsem si, že je to účinek vysokotlaké páry, kterou se nádoby sterilizují. Ale tohle podezření se nepotvrdilo. Nakonec jsme zjistili, že jeden brigádník použil na čištění klecí špatný čistící prostředek. A byli jsme na stopě.“
Agresivní čistící prostředek naleptal stěny plastových nádob a z těch začala uvolňovat chemikálie bisfenol A. Když Huntová dala myším maličké množství bisfenolu A, projevily se u zvířat stejné genetické defekty, jaké trápily zvířata v chovné kolonii. Pokud by u člověka působil bisfenol A stejně, mohl by například zvyšovat riziko narození dětí s Downovým syndromem.