Rodiče terejů tichomořských dokážou poshánět dostatek potravy jen pro jedno mládě. Kdyby se o ni ptáčata dělila, chřadla by obě. Nezbývá, než aby se mezi nimi co nejdříve rozhodlo v nelítostném souboji a veškerá potrava připadla vítězi.
Mláďata jsou na tento zápas připravena ještě před příchodem na svět. Když se vyklubou z vejce, kolují jim v krvi vysoké koncentrace samčích hormonů, jež zvyšují agresivitu. Tento hormonální doping nedostávají jen synové, ale i dcery. Zvýšení hormonů a následně i chutě k brutálním rvačkám vyniknou při srovnání s blízce příbuznými tereji modronohými. Ti kladou také dvě vejce. Jejich mláďata se spolu nebijí a mají hladiny hormonů třikrát nižší než mláďata tereje tichomořského.
Američtí biologové vedení Davidem Andersonem z Wake Forest University sledovali tereje tichomořské v jejich hnízdišti na Galapágách a ve studii zveřejněné předním vědeckým časopisem PLoS ONE došli k závěru, že vražda sourozence poznamená ptáka na celý zbytek života. Při vzájemném soupeření mláďatům hladiny hormonů v těle dále narůstají a to nezůstane bez následků. Terejové tichomořští si udržují vysokou agresivitu i v dospělosti a někteří propadají zvráceným choutkám. Vyčíhají si v hnízdní kolonii okamžik, kdy rodiče ponechají mládě v hnízdě bez dozoru a pak se k němu vydají na návštěvu. Mládě nemůže od takového cizího strýčka či tety čekat nic dobrého. Cizí dospělý terej se k němu má nejprve jako k vlastnímu mláděti, ale vzápětí může na mládě brutálně zaútočit nebo se s ním pokouší spářit.
Anderson a jeho kolegové zjistili, že tito ptačí devianti se rekrutují přednostně z ptáčat, která v prvních dnech života prodělala hormonální záplavu a zabila svého sourozence.
Terejové modronozí propadají „nezdravému zájmu“ o cizí mláďata jen vzácně a pokud už dospělý terej navštíví v hnízdě cizí mládě v nepřítomnosti jeho rodičů, obvykle se k němu nechová agresivně.
Každý druhý pár terejů tichomořských klade dvě vejce a z těch se zhruba ve dvou třetinách případů líhnou dvě mláďata. Vraždy se tedy dopouští v prvních dnech života více než jedna třetina terejů tichomořských. Počet ptáků, kteří v dospělosti propadají deviantnímu chování k mláďatům, je poměrně vysoký. David Anderson a jeho kolegové se přesto domnívají, že je to pro tereje tichomořské jako druh menší zlo, než kdyby nedošlo k časné selekci mezi mláďaty. Živořící ptáčata by se nedožila dospělosti vůbec nebo by dospívala v mizerné tělesné kondici.ˇ
Pramen: PloS ONE
Wake Forest University