Nakažený organismus se mikrobům ze všech sil brání. Součástí defenzivy jsou i hormony zvané adrenalin a noradrenalin. Obranné akce oběti nezůstávají u mikrobů bez odezvy. Bakterie reagují na přítomnost obou hormonů produkcí toxinů. Čím úporněji se infikované tělo brání, tím sveřepější je protiúder původců choroby.
Lék LED209 nedovolí bakteriím, aby přítomnost adrenalinu a noradrenalinu zaznamenaly a aktivovaly v dědičné informaci geny pro produkci toxinů.
Myši, kterým vědci podávali lék preventivně před nákazou bakterií Escherichia coli O157:H7 nebo salmonelou, infekci úspěšně přežily. Počty bakterií v jejich těle byly výrazně nižší, než u zvířat, která LED209 neužívala. Ještě zajímavější výsledky přinesla nákaza původcem tularémie Francisella tularensis, k němuž upírají naděje bioteroristé. Proti této bakterii zaúčinkoval lék, i když byl zvířatům podán až několik hodin po nákaze. Se zkroceným původcem tularémie v těle přežilo osmdesát procent myší. Pokud byly myši ponechány bez léčby, uhynulo jich 90%. Výsledky experimentů přinesl prestižní vědecký časopis Science.
Lék LED209 blokuje v buňkách bakterií bílkovinu označovanou jako QseC. Velmi podobnou bílkovinou jsou vybaveni i původci mnoha dalších chorob, například zápalu plic nebo moru. LED209 by proto mohl úspěšně léčit i tato infekční onemocnění. Vanessa Sperandiová je přesvědčena, že po určitých úpravách by mohly podobné molekuly účinně chránit před bakteriálními chorobami i zemědělské plodiny.
Velkou výhodou léku je, že bakterie nezabíjí. Výrazně tím klesá pravděpodobnost vzniku bakteriálních kmenů, jež by preparátu LED209 dokázaly vzdorovat. Vědci odhadují, že z miliardy bakterií odolá léku jen jedna jediná. Nepřináší jí to ale žádnou větší výhodu, protože i nadále čelí nespočetné konkurenci „zkrocených“ vnímavých bakterií.
Lék označený pracovně jako LED209 nedovolí bakteriím zjistit přítomnost adrenalinu a noradrenalinu (součást obranné reakce organismu). Bakterie nezačne aktivovat svoje obranné mechanismy a nezahájí produkci toxinů. (Foto: E.coli O157:H7 Credit: Minnesota Department Of Health / Steve Swanson)
U klasických antibiotik je situace diametrálně odlišná. Léky zahubí vnímavé bakterie a naživu zůstává jen pár rezistentních mikrobů. Ti pak mají volné pole působnosti a mohou se množit bez jakýchkoli zábran. Mají organismus hostitele jen samy pro sebe. Takto vzniklé rezistentní bakterie představují obrovský problém. Proti některým kmenům původců infekčních chorob už nezabírá prakticky žádné antibiotikum. Vyhlídky do budoucna nejsou růžové. Vývoj nových léků je náročný a farmaceutické firmy se do něj nehrnou. Není to lukrativní podnikání, protože nová antibiotika přestávají zabírat dříve, než se stačí vrátit investice do jejich vývoje.
LED209 čekají ještě další rozsáhlé testy na laboratorních zvířatech. První zkoušky na pacientech neproběhnou dříve než za pět let.
Evropský žebříček rezistentních bakterií
Veterináři třinácti evropských zemí nedávno spojili síly a prověřili výskyt bakterií rezistentních k důležitým antibiotikům u domácího skotu. Hospodářská zvířata jsou častým zdrojem nákazy lidí chorobami, jejichž původci vzdorují léčbě antibiotiky. Studie zveřejněná ve vědeckém časopise Acta Veterinaria Scandinavica odhalila, že mezi jednotlivými zeměmi existují ve výskytu rezistentních bakterií velké rozdíly. Dobrou situaci prokázala studie v Dánsku, Anglii, Nizozemí, Norsku, Švédsku a Švýcarsku. Za znepokojivou označuje míru výskytu rezistentních kmenů bakterie Staphylococcus aureus, který vyvolává vážná zánětlivá onemocnění člověka. Především u španělského a francouzského skotu byly prokázány kmeny, jež si už vyvinuly odolnost k většině užívaných antibiotik. Dobrá není ani situace u skotu v Itálii, Lotyšsku nebo Belgii. Vedoucí mezinárodního týmu Rene Hendriksen z kodaňské university přičítá velké rozdíly ve výskytu odolných bakterií odlišným způsobům léčby zvířat v jednotlivých zemích. Čeští veterináři se tohoto výzkumu nezúčastnili.