Rychlý růst lidské populace na Zemi následně vytváří tlak na populace volně žijících zvířat a mnoho míst na světě se tak blíží situaci, kterou lze pozorovat v současném Nizozemsku. V takové situaci je pro dobré fungování nezbytné, aby se všichni, kteří jsou zainteresovaní na životě zvířat ve volné přírodě, byli schopní zapojit do projektů jejich ochrany jako rovnocenní partneři. Je překvapující, že Holanďané, jinak tak zběhlí ve vyjednávání a vytváření dohod v jejich vysoce urbanizované zemi, mají s tímto modelem problémy, protože zainteresované strany často nepovažují ty druhé za sobě rovné partnery. Tak tomu je podle doktora Rona Ydenberga, který v září pronesl svou inaugurační řeč při jmenování profesorem se speciálním zaměřením na řízení života volně žijících zvířat na Wageningen University.
„Populace lidí na Zemi se blíží k hranici ekologicky únosné kapacity planety a nic jiného nejspíš nebude mít větší vliv na kvalitu života v tomto a dalších stoletích,“ uvedl Ydenberg ve svém projevu nazvaném „Cooperative Wildlife Management in the 21st Century“. Protože konflikty mezi lidmi a volně žijícími zvířaty se objevují vždy a všude, kde se rozrůstá lidská populace, stává se udržitelné řízení života ve volné přírodě problémem, který musí být především adresný. Profesor Ydenberg dále poznamenává: „I v mé řídce zalidněné domovské zemi, Kanadě, jsou některé z největších problémů tohoto řízení podobné těm v Nizozemsku, protože nutnost těchto řídících projektů se často objevuje ve městech a jejich okolí. Holandská zkušenost tak poskytuje dobrý základ k rozšíření vědeckých poznatků v péči o volně žijící zvířata v hustě zalidněných oblastech, které se s dalším pokračováním urbanizace stávají stále důležitějšími.“
Spolupráce
Nezbytností pro dobré fungování celého systému péče o volně žijící zvířata je, aby všichni zainteresovaní v této problematice byli schopni účastnit se tohoto procesu jako plnohodnotní partneři. Jako příklad uvádí Ydenberg úspěšné menší modely regulace rybolovu, jaké se objevují například u amerického lososa nerka (Oncorhynchus nerka) u ostrovů Queen Charlotte v Britské Kolumbii. Zde byla učiněna takzvaná „dohoda o úniku“ (týkající se počtu ryb, kterým je umožněno „vyhnout se“ ulovení, a tak získat možnost se rozmnožit), která v kombinaci s procesem společného zapojení účastníků byla úspěšná v udržení populace a sdílení úlovků. Podobné modely by mohly být vyvinuty k tomu, aby pomohly například s regulací populací černé zvěře a divokých hus, které se rozrůstají v Nizozemsku.
Změny
Péče o volně žijící zvířata se v posledních desetiletích hodně změnila. V předchozí době se člověk zabýval pouze lovnými druhy, kdy byla nastavena omezení lovu a rybolovu a modifikace stanovišť, jako je například vypalování a čištění a vybíjení predátorů. Nicméně, legislativní změny v mnoha zemích značně rozšířily typy a počty druhů označených jako „volně žijící“ a soustředily se na jejich ochranu. Mezi mnoha dalšími věcmi to znamená, že predátoři jsou znovu vypouštěni do lokalit jejich původního výskytu nebo je jim umožněn návrat a nepůvodní druhy jsou eliminovány.
Jako jeden z kladných příkladů uvedl Ydenberg opětovné vypuštění vlka v Yellowsone National Park v USA, které spustilo celou řetězovou reakci pozitivních účinků na celý ekosystém národního parku. Nebezpečí, které vnesli vlci do poklidného života populace losů v parku, vedlo k významnému omezení pastevní aktivity losů, což na oplátku umožnilo regeneraci mladých osik a vrb, a to poprvé za 50 let. Tento kladný vliv na stromy podpořil návrat bobrů, kteří už v Yellowstone také dlouho chyběli. Bobři brzo zapůsobili na vodstvo v parku, čímž ovlivnili dynamiku živin, která vyústila v návrat některých druhů motýlů, kteří se v parku již dávno nevyskytovaly. Po pravdě řečeno, snad nikdo neočekával takovou sílu a rozsah účinku vyplývajícího z návratu vlka do parku.
Lekce pro Nizozemsko
Tyto příklady, zahrnující důležitost partnerství všech zainteresovaných, by mohly být aplikovány nejenom v Nizozemsku. A ještě jeden příklad: v současnosti v Nizozemsku zimuje a rozmnožuje se velký počet divokých hus. Některé z nich, jako třeba bernešky, velmi změnily své migrační zvyklosti a na jaře odlétají mnohem později, což zvyšuje jejich konflikty se zemědělci. Ydenberg naznačuje, že faktorem, který k tomu přispívá, by mohl být explozivní nárůst populace orla mořského v oblasti Baltského moře v posledních desetiletích, kde měly tyto husy „mezipřistání“ v průběhu migrace. S negativním vlivem hus na zemědělství by se mohlo bojovat podporou návratu orla mořského, který by snížil bezpečnostní výhodu prodlouženého pobytu hus na nizozemském území. Pokud by to mělo mít stejně silný účinek, jaký měli vlci na losy v Yellowstone, tak by takové praktiky mohly nahradit silně nepopulární procedury, jakými je plynování velkého počtu hus.ˇ
Zdroj: Wageningen University