Přesné datování stáří života na Zemi a jeho vývoje během zhruba předpokládaných 4,5 miliard let bylo během minulého století předmětem velké polemiky. Hlavní ukazatel stáří organické hmoty tradičně používal poměr atomů méně četného izotopu uhlíku (¹³C) k četnějšímu izotopu (¹²C) v organických látkách produkovaných biologickou činností. Jak rostliny (ale i živočichové) během svého života selektivně začleňují tento ¹²C izotop do svých těl, tak se v uhlíkatém materiálu vzniklém působením živých organismů mění poměr ¹³C/¹²C. S využitím tohoto principu byla geology interpretována historie organického materiálu s pomocí poměru izotopů ¹³C/¹²C z uhličitanů organického původu.

Peter K. Swart: „Tato studie je velkým krokem ve smyslu přehodnocení toho, jak geologové interpretují odchylky v poměru izotopů 13C/12C v průběhu celé historie planety Země. Jestliže tento přístup nefungoval přesně v minulých deseti miliónech let, tak proč by měl fungovat v ještě starších obdobích? V důsledku našich objevů je potřeba přezkoumat změny v záznamech poměru izotopů 13C/12C, závěry týkající se změn v zásobách a dynamice změn izotopů uhlíku musí být znovu přehodnoceny a některé z pevně zakořeněných myšlenek týkajících se vzestupu oxidu uhličitého během specifických období geologické historie Země by také měly být upraveny.“

Zprvu se zdálo, že tento princip „hraje“ na vzorcích s odhadovaným stářím do 150 miliónů let. Nicméně, z období staršího se nikde nenachází žádné vzorky oceánských usazenin, na kterých by bylo možno ověřit určování stáří prostřednictvím poměru izotopů¹³C/¹²C. Vztah mezi těmito sedimenty a globálním koloběhem uhlíku zkoumal profesor doktor Peter K. Swart z University of Miami a sepsal o výsledcích výzkumu zprávu, která se objevila v Proceedings of the National Academy of Sciences. V tomto dokumentu jsou popsány výsledky zkoumání změn obsahu izotopů uhlíku u sedimentů s předpokládaným vznikem během posledních deseti miliónů let nalezených na třech stanovištích v různých oceánech, a to poblíž Bahamských ostrovů (Atlantský oceán), Malediv (Indický oceán) a Velkého bariérového útesu (Tichý oceán). Odchylky v poměru izotopů ¹³C/¹²C od očekávané úrovně vykazují velikou podobnost na všech třech studovaných místech a přitom se odlišují od celkových očekávaných změn v poměru ¹³C/¹²C.

Vypadá to, že záznamy o uhličitanech vzniklých metabolismem organismů, které jsou často používány pro celé období časné historie Země, zřejmě nejsou tím nejlepším „kronikářem“, je-li k datování využito poměru izotopů ¹³C/¹²C z organismů žijících kdysi dávno na otevřeném oceánu. Proto tato práce představuje náznaky toho, že dřívější předpoklady změn v poměru izotopů ¹³C/¹²C obsažených v uhlíkatých mořských usazeninách nejsou vždy tak přesné a správné, jak se dříve myslelo.

Zdroj: University of Miami – RSMAS
https://www.rsmas.miami.edu/