Tato spojitost může být sice pouze náhodná, nicméně rozsah území dobytých Římany se nápadně kryje s hustotou rozšíření genu, který zaručuje jistou úroveň ochrany proti této nevyléčitelné infekci.
Konkrétně jde o gen, který kóduje protein buněčného receptoru CCR5. Virus HIV se k tomuto receptoru váže, aby následně pronikl do buňky. Varianta genu zvaná CCR5-Delta32, která postrádá 32 párů bází DNA, ovšem produkuje protein, ke kterému se HIV navázat nedokáže a to mu cestu do buněčného jádra trochu komplikuje. Lidé nesoucí tuto variantu genu pak jsou odolnější vůči nákaze virem HIV a pokud se nakazí, trvá u nich déle, než se rozvine AIDS.
Zmíněná varianta genu se vyskytuje pouze u původních obyvatel Evropy a západní Asie. Jejich zastoupení v populaci ale klesá směrem ke Středozemnímu moři. V některých oblastech severní Evropy je varianta zastoupena ve více než 15% populace v porovnání například s Řeky, kterých má tuto variantu méně než 4% (viz mapa). Toto rozložení evidentně není způsobeno samotným virem HIV, protože jeho pandemie, která propukla v osmdesátých letech 20. století, ho nemohla stihnout ovlivnit.
Procentuální zastoupení varianty se nicméně nápadně kryje s územím, které v průběhu tisíce let své existence (500 př.n.l. - 500 n.l.) stihla uchvátit Římská říše. Na tuto souvislost upozornil profesor Université de Provence Eric Faure jako člen týmu, zabývajícího se evoluční biologií a modelováním historického vývoje. Spolu s kolegyní Manuelou Royez-Carenzi studovali možné propojení mezi římskou kolonizací a četností zastoupení varianty CCR5-Delta32 v téměř 19 000 vzorcích odebraných napříč celou Evropou. Zjistili, že četnost zastoupení významně klesá na územích kdysi dobytých Římany.
Samozřejmě to mohlo být úplně jinak. Jedna z teorií například počítá s tím, že varianta genu pochází ze Skandinávie a ze severu ji rozšiřovali Vikingové při svých výbojích. Oblasti ovlivněné Vikingy se ale s rozšířením varianty neshodují. Další teorie se pokouší toto rozložení vysvětlit selekčním tlakem, který mohly vyvolat epidemie moru nebo neštovic, nicméně ani jejich rozšíření neodpovídá rozšíření sledované varianty.
Tak jak to tedy ti Římané spáchali? Některé studie naznačují, že Římané a jiné jihoevropské národy měly nižší zastoupení varianty CCR5-Delta32 v populaci. Eric Faure ovšem tvrdí, že rostoucí zastoupení varianty směrem k severu se nedá vysvětlit intimním sbližováním dobyvatelů s původním obyvatelstvem: "Výměna genů mezi oběma skupinami byla extrémně nízká", tvrdí Faure.
Spíš to vypadá tak, že Římané zavlekli na dobytá území nějakou nemoc, která snáze kosila především nositele varianty CCR5-Delta32. Spolu s Římany se na sever rozšiřovala také zvířata jako kočky nebo osli :), která mohla být nositeli dotyčného patogenu. Faure navíc tvrdí, že s Římany bezděky cestovali i středozemní moskyti, známí to šiřitelé všemožných nemocí. Není bez zajímavosti, že lidé s variantou CCR5-Delta32 jsou náchylnější k současné Nilské horečce šířené moskyty. Ať žije statistika!
Zdroje: New Scientist , Evolutionary Biology and modelization Team
Poznámka autora:
1) Možná za to rozšíření opravdu může nějaká nemoc obvyklá ve Středozemí a ředění zastoupení varianty CCR5-Delta32 směrem k jihu má na svědomí přirozené promíchávání obyvatelstva. Vzhledem k zaměření výzkumu to ale spíš vypadá, že přání bylo otcem myšlenky. Profesor Faure pak upozornil na mediálně chytlavou souvislost a může si tak užívat svých 15 minut slávy. Přejme mu ji.
2) Příště se na dovolené raději spustím se Švédkou než s Bulharkou :-)ˇ