Do kriminalistiky přináší metoda publikovaná ve vědeckém časopise PLoS Genetics zásadní průlom. Nejednou stáli policisté před úkolem dokázat pachateli, že měl v rukou zbraň, které se před ním i o po něm dotýkaly desítky jiných lidí. Pro techniky z televizních seriálů, jako je Kriminálka Las Pegas, to bývá hračka. Ve skutečnosti jde o zapeklitý úkol. Genetici obvykle nedokážou dát vyšetřovatelům jednoznačnou odpověď, která by obstála před soudem.
Craig využil nových analýz pomocí tzv. DNA-čipů, které určí najednou desetitisíce variant lidské DNA v místech, kde se dědičná informace různých lidí liší jediným písmenem genetického kódu. Určil výskyt těchto variant ve vzorku vzniklého smícháním DNA stovek různých lidí a pak stanovil stejný profil i pro konkrétního člověka. Následně provedl pomocí speciálního programu porovnání obou datových souborů. Hledání „jehly v kupce sena“ je záležitostí velmi důmyslných matematických kalkulací a není k němu zapotřebí provádět žádné dodatečné analýzy. Specializovaný počítačový program dokáže s vysokou pravděpodobností určit, zda je DNA konkrétního člověka ve směsném vzorku obsažena nebo ne.
Velkou výhodu představuje fakt, že celý postup – od genetického testu po počítačovou analýzu dat - lze automatizovat. Metoda dává spolehlivé výsledky i v případech, kdy je třeba vyhledat konkrétní DNA ve vzorku vzniklém smísením DNA tisícovky jiných lidí. Kriminalisté se při analýzách DNA často potýkají s problémy, které genetici v jiných oborech obvykle neřeší. Vzorky získané v laboratorních podmínkách a pečlivě skladované v mrazících boxech mívají DNA zachovanou podstatně lépe než vzorky odebrané s velkou časovou prodlevou v terénu, kde je DNA vystavena celé řadě nepříznivých vlivů. Kriminalisté jsou nuceni pracovat i s DNA, která je silně poškozená. Craiga zajímalo, zda najde genetickou „jehlu“ i v notně pošramocené „kupce sena“. Zjišťoval spolehlivost celého postupu v případech, kdy je dispozici mnohem méně charakteristik dědičné informace. Ukázalo se, že metoda pracuje spolehlivě i s molekulami DNA, které nabízejí pouhou desetinu identifikačních bodů. Zmatky nenastaly ani v případech, kdy byla ve směsném vzorku přítomná DNA pokrevně příbuzných hledané osoby.
Komplikace pro genetiky
Genetické analýzy vzorků, vzniklých smícháním dědičné informace stovek lidí, se používají při pátrání po dědičných vlohách pro některá onemocnění, např. různé typy nádorů, Alzheimerovu chorobu nebo kardiovaskulární onemocnění. Vědci dají dohromady vzorky DNA nemocných a sledují, zda se v nich některá varianta DNA nevyskytuje výrazně častěji než ve vzorku vzniklého smísením DNA velkého počtu zdravých lidí. Výsledky analýz směsných vzorků byly pravidelně zveřejňovány na internetu. Vědci byli přesvědčeni, že z těchto údajů nikdo nedokáže „vytáhnout“ dědičnou informaci konkrétního člověka.
To už neplatí. Nová metoda vyvinutá týmem Davida Craiga dokáže zjistit, zda do směsného vzorku DNA odebrané nemocným přispěl i vybraný člověk. To je ale přísně důvěrný osobní údaj, který by měl být utajen.
Americký Národní ústav pro zdraví už přiznal, že není s to ochránit osobní údaje osob, které poskytly svou DNA pro výzkumné účely a výsledky analýz z veřejně dostupných internetových databází stáhl. Ke stejnému kroku vyzval i další výzkumná pracoviště.ˇ