V roce 1950 předložil holandský astronom Jan Oort hypotézu, podle které většina komet pochází z velmi vzdáleného rezervoáru ledových těles, jež byla z vnitřních oblastí Sluneční soustavy vypuzena gravitací velkých planet krátce poté, co se tyto planety vytvořily. Objekty Oortova oblaku se nacházejí ve vzdálenostech až několika biliónů kilometrů od Slunce. Gravitace okolních hvězd může narušit jejich dráhy a vyslat je mj. i dovnitř Sluneční soustavy, kde je pak skutečně jako komety pozorujeme.
Vznik takového oblaku by měl být běžným jevem kolem určitých hvězd a některé programy ve světě se soustředí na nalezení kometárních oblaků u jiných hvězd.
Nyní však byl oznámen objev tělesa, které by mohlo patřit do tzv. vnitřního Oortova oblaku, o jehož existenci se rovněž spekuluje už mnoho let. Těleso s prozatímním označením 2006 SQ372 bylo objeveno ve vzdálenosti o trochu menší než je oběžná dráha Neptuna. Právě v tomto období se nachází v přísluní své dráhy, která je velmi výstředná. Její nejvzdálenější bod leží 1600krát dále od Slunce než oběžná dráha Země. Jeden oběh trvá tělesu celých 22 500 let.
Nové těleso nebylo objeveno v rámci některého z programů zaměřených na hledání takových objektů. Právě naopak, jeho existenci astronomové odhalili při „prosívání“ dat získaných během přehlídky Sloan Digital Sky Survey (SDSS-II) zaměřené na studiu vzdálených jevů jako jsou například exploze supernov nebo galaxie.
Andrew Becker (University of Washington) a jeho kolegové připravili zvláštní počítačový program, který prohledával data získaná během SDSS-II. „Pokud můžete nalézt něco, co vybuchlo, můžete také objevit věci, které se pohybují, ale potřebujete pro to odlišný nástroj“, vysvětluje jiný přístup Lynne Jones (University of Washington). Jedině objekty Sluneční soustavy jsou dostatečně blízko na to, aby se jejich pozice na obloze během jedné noci měřitelně změnila.
2006 SQ372 bylo poprvé nalezeno na snímcích ze září a října roku 2006. Andrew Puckett (University of Alaska) se poté věnoval hledání v datech z roku 2005 a rovněž zde těleso našel a tím tedy jeho existenci potvrdil. A konečně další pozorování pocházejí z let 2006 a 2007.
Neobvyklá dráha nově nalezeného tělesa tak trochu připomíná dráhu trpasličí planety Sedna objevené v roce 2003. Dráha 2006 SQ372 je však ještě více protáhlá a oběžná doba téměř dvakrát delší. A nový objekt je výrazně menší než Sedna – má průměr mezi 50 a 100 km. „Je to kometa, která ovšem nikdy nepřijde dostatečně blízko ke Slunci, aby se vytvořil dlouhý, jasný ohon z vypařujícího se plynu a prachu“, konstatuje Andrew Becker.
Další člen týmu, student Nathan Kaib (University of Washington) se pustil do počítačové simulace s cílem zjistit, jak se kometa na takovou neobvyklou dráhu vůbec dostala. Mohla se vytvořit podobně jako Pluto v pásu ledových trosek za Neptunem a být „vykopnuta“ dále do hlubin Sluneční soustavy po gravitačním setkání s Neptunem nebo Uranem. „Myslíme si ale, že mnohem pravděpodobněji SQ372 pochází z vnitřního okraje Oortova oblaku“, vysvětluje Nathan Kaib.
V rámci SDSS-II bylo studováno jenom procento celé oblohy a SQ372 bylo nalezeno pouze díky relativní blízkosti od Slunce. Z toho lze vyvodit, že v těchto vzdálenostech může existovat množství dalších podobných těles, která teprve na svůj objev čekají.
Zdroj:
SDSS press release
NewScientist.Com