Někdo nesnáší vůni kopr, jiný zase nemůže ani cítit notně uleželý sýr, další se může po obou  vůních „utlouct“ a dalšímu člověku mohou být tyhle pachy celkem ukradené. Proč se tak lišíme schopností vnímat chutě a vůně? Vysvětlení přinášejí izraelští vědci.

Naše čichové a chuťové buňky vděčí za své schopnosti zhruba tisícovce genů. Plná polovina těchto „chuťových“ a „čichových“ genů je sice „genetickým šrotem“ a člověku prostě fungují. Ty zbývající nám však zajistí všechny chuťové i čichové požitky.  Vědci z Weizmannova institutu nyní odhalili padesátku genů pro chuťové a čichové receptory, které máme pozapínané do nejrůznějších kombinací. Každý z nás má svůj vlastní „vzor“ zapnutých receptorů a podle toho se také může těšit z chutí a vůní. Lišíme se vzájemně i citlivostí svých receptorů. Tyto rozdíly zřejmě stojí i v pozadí odlišného chuťového a čichového „vkusu“ příslušníků různých etnik.

Každý z nás je pro vnímání chutí a vůní vybaven jinou kombinací „zapnutých“ genů.

Vědci slibují, že tento objev přinese revoluci do potravinářského průmyslu. Prý nám budou nejrůznější Vitany, Knorry, Coca Coly  či Danony vyrábět dobroty „na míru“ podle našich receptorů. Výrobci kosmetiky si prý na novém objevu také namastí kapsy, protože konečně dokážou předem odhadnout, co a u koho „pofrčí“.

Že podobné sliby zaznívají znovu a znovu a že jejich nové vydání nevzbuzuje velkou důvěru? Inu máte pravdu – nějak to celé  „na dálku smrdí“.