John Alroy, výzkumník při National Center for Ecological Analysis and Synthesis (NCEAS) na University of California (UC) v Santa Barbaře, je hlavním autorem nové zprávy zveřejněné v renomovaném časopise Science.
Alroyova zpráva ukazuje novou křivku rozmanitosti prehistorických mořských druhů bezobratlých, jakými jsou například mlži, mořští ježci a humři. Konstatuje, že největší část z dávného rozšiřování bezobratlých probíhala před obdobím pozdní křídy. K tomu na základě výsledků tohoto výzkumu tvrdí, že vzestup v rozmanitosti bezobratlých od té doby je relativně malý zejména, když je porovnán s obdobím posledních 100 milionů let.
„Strávili jsme léta dohadováním se o tom, jak vlastně evoluce na Zemi probíhala,“ řekl Alroy, „a nyní mám konečně pocit, že jsme vyřešili otázku, která je určitě jednou z nejdiskutovanějších – tu o rozmanitosti druhů a jejich četnosti ve fosilních nálezech.
Podrobnou paleobiologickou databázi můžete nalézt na adrese https://paleodb.org/cgi-bin/bridge.pl. Dostupnost a přesnost záznamů je příslibu jejího dalšího využití.
Porovnávání záznamů o fosilních nálezech z celého světa přivedlo Alroye a jeho kolegy k závěru, že mnoho z toho, co odborníci vyslovili v posledních 40 letech, je nepřesné. Namísto počítání pouze prvních a posledních nálezů fosilií tak, jak to před nimi dělali jiní, se Alroy a jeho tým „obtěžovali“ spočítat je všechny, zkoumajíc tak všech 284 816 fosilních nálezů.
„Zařadili jsme pouze to, co se nám skutečně dostalo „do rukou“,“ řekl Alroy. „Představte si, že děláte biomedicínský výzkum a chcete studovat výskyt určité nemoci, řekněme třeba některého typu rakoviny. Rozdíl mezi starým a novým výzkumem se podobá rozdílu mezi listováním celou lékařskou kartotékou se zaznamenáváním každého zjištěného případu a počítáním procenta výskytu nemoci ze standardizovaného vzorku populace.“
Zatímco výzkum jiných vědců ukazoval na možnou obnovu diverzity organismů po období jejich zániku – zejména vyhynutí před 250 miliony let v období permu a triasu – Alroy řekl, že tato zpráva poukazuje na to, že počet druhů se nahradil dost rychle – přinejmenším v geologickém měřítku – a pak zůstal dlouho na podobné úrovni. „Data jsou to bezesporu zajímavá,“ dodával Alroy, „protože dokumentují, že v těchto fosilních záznamech byla vlastně jen tři doopravdy velká hromadná vyhynutí postihující většinu druhů.“
Po mnoho let ale paleontologové tvrdí, že tu bylo pět velkých hromadných vymírání. Takzvaná „velká pětka“. Podle Alroye tuto představu nová fakta nepodporují.
Zdroj: University of California - Santa Barbara
Komentář Osla:
Optimistické na tom je, že nás vlastně čeká teprve čtvrté hromadné vymírání za poslední půl miliardu let.