Kopinatci žijí celkem nenápadně. Většinu času tráví zahrabaní v písku na dně teplých moří. Z úkrytu vystrkují jen hlavu, aby si filtrováním okolní vody opatřili potravu. Vědci si představují, že podobně mohl vypadat společný předek všech dnešních obratlovců, který obýval pravěká moře před zhruba 550 miliony roků.
Dědičná informace kopinatce byla pro genetiky a evoluční biology obrovským lákadlem. Tušili, že se z ní dozvědí klíčové informace o procesech, které stály u zrodu obratlovců. Půl miliarda písmen genetického kódu, jež tvoří DNA kopinatce, je v tomto ohledu rozhodně nezklamala. Mezinárodní genetické konsorcium si z pětadvacítky druhů vybralo kopinatce Branchiostoma floridae žijícího v pobřežních vodách Floridy. Jeho genom nyní představilo v sérii vědeckých článků zveřejněných v časopisech Nature a Genome Research.
Ze získaných údajů vyplývá, že si genom kopinatců podržel mnohé z dědičné informace dávného předka, z něhož se vyvinuli obratlovci. K této průlomové události v evoluci pozemského života došlo zvláštním způsobem, který už v roce 1970 předvídal japonský biolog Susumu Ohno (Podrobnosti např.ZDE). První obratlovci vznikli poté, co se jim hned čtyřikrát „pomnožila“ kompletní dědičná informace. Získali tak záplavu „záložních“ genů, které nutně nepotřebovali k životu. O mnohé obratem přišli. Nezanedbatelnou část „nadbytečných“ genů však prodělala rozsáhlé změny a první obratlovci je využili k pořízení zcela nových životních funkcí.
Kopinatce má ve svém interaktivním „logu“ i Center for Integrative Genomics UC Berkeley
Výzkum DNA kopinatce odhalil i další pozoruhodnosti. Ukázalo se například, že kopinatec má geny, které jsou u obratlovců klíčové pro vytvoření jejich komplikovaného nervového systému. Kopinatec však stejné úseky DNA využívá pro úplně jiné účely. „Přeškolení“ těchto genů do nové role mělo zřejmě pro vznik obratlovců zásadní význam.
Některé funkce kopinatců obratlovci během evoluce naopak potlačili. To platí o výborně vyvinuté vrozené imunitě, která je v těle kopinatce kdykoli připravená k boji s choroboplodnými zárodky. Obratlovci mají vrozenou imunitu ve srovnání s kopinatcem výrazně zredukovánu. Hlavní tíhu boje s nebezpečnými vetřelci nese tzv. adaptivní imunita, jež aktuálně reaguje na konkrétní vlastnosti mikroskopických nepřátel například tvorbou specifických protilátek.