Diabetes mellitus, úplavice cukrová, lidově cukrovka představuje skupinu chronických onemocnění, která mají různý mechanismus vzniku a projevují se poruchou metabolismu cukrů, tuků a bílkovin. Společným rysem pro cukrovku je zvýšená hladina krevního cukru. Tato onemocnění vznikají jako následek nedostatečného účinku inzulínu, a to buď v důsledku jeho chybění (takzvaný diabetes mellitus l. typu), nebo jeho zhoršeným působením (diabetes mellitus 2. typu). Cukrovkou 2. typu trpí asi 15 milionů Američanů, 1,4 milionu Britů a odhaduje se, že na celém světě je postiženo 135 milionů lidí. Pragmaticky řečeno – jedná se o dostatečně velkou skupinu potenciálních voličů a výzkum v tomto směru je štědře dotován ze státních prostředků. Voliči ale zároveň také tvoří perspektivní trh a tak není divu, že velké firmy, hnány vidinou možných zisků sem „pouští chlup“. Zde jsou dva z perspektivních
výsledků výzkumu, které by mohly brzo dojít praktického uplatnění.
Eli Lilly a Amylin Pharmaceuticals
Výzkumná skupina pracující pro nadnárodní zdravotnický gigant - firmu Eli Lilly nedávno zveřejnila výsledky svého bádání zaměřeného na získávání léků z látek vyskytujících se v přírodě. Zdá se, že úspěšnou inspirací byly sliny Korovce jedovatého. Američtí vědci předpokládají, že jedna součást slin velké jedovaté ještěrky by se mohla stát lékem pro lidi, kteří trpí cukrovkou druhého typu. Korovec jedovatý (Heloderma suspectum) je až půl metru dlouhá ještěrka. Žije na jihozápadě USA a v severním Mexiku.
Z enzymů, které u tohoto plaza řídí chuť k jídlu, využití energie potravy a skladování tuku v těle se podařilo izolovat nejedovatou substanci. Podle ní pak vědci vytvořili syntetický analog. Tato látka se ukazuje jako účinný lék pro některé pacienty s cukrovkou druhého typu.
Výzkumníci z farmaceutických firem Eli Lilly a Amylin Pharmaceuticals zmíněnou chemickou látku vyzkoušeli na pacientech s cukrovkou typu 2, jimž obvyklá léčba mnoho nepomáhala. Nový lék, nazvaný Exenatide, snížil u poloviny pokusných osob hladinu cukru v krvi na bezpečnou úroveň. Pacientům se při užívání léku snižovala jejich tělesná hmotnost. Přibližně o dva kilogramy. Tento efekt je žádoucí, protože nadváha a obezita je rizikovým faktorem cukrovky. Brzo by měly být známy výsledky širšího ověřování na téměř dvou tisících nemocných. Nevýhodou tohoto léku je, že aplikace se provádí injekčně a sice dvakrát denně. Efekt léku je v tom, že povzbuzuje tvorbu inzulínu, zpomaluje pohyb jídla v zažívacím traktu, omezuje příjem jídla i zvyšování hmotnosti. Kromě způsobu podávání (injekčně), má nová látka, bohužel, ještě jednu nectnost - vyvolává nevolnost. Vědci nyní zkouší molekulu modifikovat tak, aby zůstala funkční, ale aby se pacientům po její aplikaci již nedělalo špatně.
Korovec jedovatý (Heloderma suspectum) je jedním ze dvou jedovatých ještěrů na světě.
Sliny ještěra posloužily Američanům k získání látky, která léčí cukrovku.
Hoffmann-La Roche
Strategie této firmy vyšla z poznatku, že příčinou poruchy diabetu typu 2, je pravděpodobně mutace genu pro enzym glukokinázu, která pomáhá odbourávat glukózu. Výzkumný pracovník Joseph Grimsby z farmaceutického koncernu Hoffmann-La Roche objevil látku, která působí jako aktivační faktor glukokinázy. Jakmile je tato látka, která zatím nese označení RO-28-1675, podána myším nebo potkanům u kterých se rozvinula cukrovka typu 2, symptomy onemocnění u nich vymizí, nebo se zmírní. Látka má dvojí efekt. Po podání látky se ve slinivce tvoří více inzulínu a současně v játrech dochází k vyššímu odbourávání glukózy. Obě tyto funkce mají pacienti s cukrovkou narušeny a je potřeba je řešit.
To, proč se o látce RO-28-1675 začíná hovořit jako o významném objevu je proto, že na rozdíl od inzulínu, odolává kyselému prostředí žaludku a že dosavadní velmi slibné výsledky pokusů prováděné na zvířatech dávají tušit, že tato látka by mohla v řadě případů nahradit bolestivou injekční aplikaci inzulínu. Léčba cukrovky by se mohla odehrávat prostřednictvím polykání tabletek.
Pro velkou část ze 135 milionů postižených lidí by Látka RO-28-1675 mohla nahradit inzulinové injekce.
Odborníci soudí, že obě metody mají reálnou šanci se uplatnit v léčbě cukrovky typu 2. Která z nich převládne by mělo být jasné poměrně brzo.
Víte,že
- Pravděpodobně první záznam o nemoci cukrovka je z roku 1552 před Kristem. Jedná se o papírový svitek z hrobu v Thébách, kde se píše o vzácné nemoci projevující se velkou žízní a jejíž příčina není známa. Léčila se směsí piva, pšeničného zrní, naklíčené kukuřice a čerstvého (zeleného) cypřiše. Účinek mělo zvyšovat zaříkání: „ Velká čarodějko Eseto, uzdrav mne a zbav mne všeho zlého, špatného a červeného“.
- Staří Řekové nemoc cukrovku rovněž znali. Aretaios píše o vzácné, ale strašlivé nemoci, kterou provází neuhasitelná žízeň. Nemocný je cítit nepříjemně nasládlou vůní a stahují se za ním hejna vos. Nemocný je unaven, hubený a brzo umírá. Tehdejší léčba spočívala v hladovění. Pacientovi se dávalo jíst jen tolik, aby neumřel.
- Čínští středověcí lékaři kolem roku 570 n.l. popisovali cukrovku jako nemoc Hsaio - K´O při níž je neuvěřitelná žízeň, velké množství moče barvy medu. Pacient je vychrtlý a poset vředy.
- V Evropě církev vydala v roce 1163 patent s názvem "Ecclesia abhorret a sanguine" , což v překladu znamená církev se hrozí styku s krví. Patent zakazoval chirurgii a pitvu. Bez znalosti lidského těla byl ovšem rozvoj lékařství značně omezen.
- Inzulín objevil až kanadský lékař Frederik Grant Banting. Pokusy zahájil na psech v roce 1921. Účinný inzulín připravil se spolupracovníky z hovězího pankreatu, říkali mu zpočátku "isletin". V roce 1923 byla Bantingovi udělena Nobelova cena.
- Lidský inzulín lze vyrobit třemi způsoby: 1. plně synteticky (to je velmi nákladné), 2. polosynteticky a 3. biosynteticky. K léčbě se dnes používá převážně biosyntetický inzulín. Jako první jej začala vyrábět firma Eli Lilly, pomocí bakterií Escheria Coli.
- Popsány jsou také pokusy s transplantacemi pankreasu. Ty však širšího uplatnění zatím „nedorostly“.
- Diabetes mellitus se může projevovat značně nenápadně, takže může dlouhou dobu (i několik let) probíhat nepozorovaně, aniž by si pacient všiml závažnějších obtíží. Prvním projevem pak mohou být až některé z diabetických komplikací (močová nebo kožní infekce, onemocnění dolních končetin). Většinou však pacienti pozorují žízeň, častější močení, noční močení, hubnou, jsou unaveni, zhoršuje se jim zraková ostrost. Případně může dojít až poruše vědomí – kómatu. Charakteristické je urychlené dýchání se zápachem dechu po acetonu, oschlá kůže se známkami dehydratace organismu.