Seok-Woo Son, vedoucí autor studie a postgraduální výzkumník na kolumbijské Fu Foundation School of Engineering and Applied Science (SEAS) :„Naše výsledky naznačují, že stratosférický ozón je důležitý pro klimatické změny na jižní polokouli a měl by být pečlivěji zvažován v dalším souboru modelových simulací IPCC.

Zemská ozónová vrstva, nacházející se ve spodní části stratosféry, která leží nad troposférou (sahající od zemského povrchu asi do dvanáctikilometrové výšky), zachycuje škodlivé ultrafialové paprsky ze Slunce. Do konce minulého století bylo v domácnostech, komerčních a průmyslových zařízeních rozšířené použití aerosolů a chladicího média s obsahem freonů (chlórfluorovaných uhlovodíků – CFC), což jsou organické sloučeniny, které po úniku do stratosféry, vedly k významnému a rychlému snížení koncentrace stratosférického ozónu. Díky Montrealskému protokolu, podepsanému 191 zeměmi, byla na celém světě zastavena výroba CFC v roce 1996

Zvětšit obrázek

Takto se vyvíjela ozonová díra od roku 1979 do roku 2000. Až se začne postupně zacelovat může to vyvolat výrazné klimatické změny na jižní polokouli.

Pozorování v posledních několika letech ukazují, že úbytek ozónu se do značné míry zastavil a dokonce je očekáván plný návrat původních koncentrací. V důsledku toho by se, podle výsledků této nové studie, také změny klimatu na jižní polokouli mohly zvrátit jiným směrem, než se očekávalo. To by mohlo být velmi patrným výsledkem Montrealského protokolu, který byl nazván jednou z nejúspěšnějších mezinárodních dohod této doby. Montrealský protokol názorně předvedl, že prostřednictvím mezinárodní dohody lze dosáhnout pozitivní změny, které se mohou promítnout do globálního klimatu.

Tým deseti vědců porovnal výsledky ze dvou sad klimatických modelů. První byl používán ve Fourth Assessment Report od Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC), vydané v roce 2007 a druhý ve Scientific Assessment of Ozone Depletion, kterou publikovala World Meteorological Organization v roce 2006. V předpovědi budoucího vývoje klimatu, mnoho modelů IPCC neuvažovalo očekávanou obnovu ozónové vrstvy a její možné vlivy na klimatické změny. Chemicko-klimatické modely používané pro 2006 Ozone Assessment, nicméně předpovídají, že Antarktická ozónová díra dosáhne plného obnovení ve druhé polovině tohoto století a že to může mít vážné dopady na povrchové proudění vzduchu a pravděpodobně i na další aspekty zemského klimatu, včetně povrchové teploty, dráhy bouří, rozšíření suchých oblastí, množství mořského ledu a oceánského proudění.

V minulých několika desetiletích se troposférické proudění na jižní polokouli zrychlovalo blíže k pólům planety, jako výsledek nárůstu skleníkových plynů a klesajícího množství ozónu. Tyto změny proudění vzduchu měly široký rozsah účinků na zemské klima. Modely IPCC předpovídají, že tento vliv bude pokračovat, i když pomalejším tempem. V kontrastu s tím, předpovědi vytvořené chemicko-klimatickými modely udávají, že v důsledku obnovy ozónové vrstvy – což je činitel do značné míry ignorovaný modely IPCC – se troposferické proudění na jižní polokouli ve skutečnosti může zpomalit ve vysokých zeměpisných šířkách a přesunout se blíž k rovníku s možným obrácením směru klimatických změn na této polokouli.
 

Zvětšit obrázek

Lorenzo M. Polvani: „Byli jsme překvapeni, když jsme zjistili, že uzavírání ozónové díry, které se očekává v příštích 50 letech, ukazuje tak výrazný vliv na globální klima. Je to proto, že stratosférický ozón nebyl brán v úvahu, jako hlavní hráč v klimatickém systému.“

 

Antarktida, stanice Jižní pól. Chemicko-klimatické modely použité pro 2006 Ozone Assessment předpovídají, že antarktická ozónová díra bude zacelena ve druhé polovině tohoto století a že to může významně ovlivnit povrchové proudění vzduchu a pravděpodobně i další aspekty klimatu Země, například teploty povrchu, dráhy bouří, rozšíření suchých oblastí, množství mořského ledu a oceánské proudění. (Credit: John Bortniak, NOAA Corps)

Polvani a Son oznámili, že je nutné pokračovat dalšími výzkumy k potvrzení těchto výsledků a k plnému porozumění toho, jak kompletní ozónová vrstva bude ovlivňovat měnící se klima planety. Ačkoliv předchozí studie ukázaly, že obnova ozónové díry by mohla vést k oteplení Antarktidy, mnoho práce ještě zůstává. Například chemicko-klimatické modely použité v 2006 Ozone Assessment Report nezahrnovaly celé oceánské proudění, které by mohlo ovlivňovat povrchové teploty. Interakce mezi zacelením ozónové díry, vzrůstajícími skleníkovými plyny, oceánskými proudy a dalšími složkami klimatického systému musí být ještě prozkoumány, abychom lépe porozuměli tomu, jak se bude zemské klima v budoucnosti měnit.
 

Jak se podepsaly freony na vzniku ozonové díry, můžete zhlédnout na videu.

Kromě Polvaniho a Sona se na studii účastnili výzkumníci z Johns Hopkins (Baltimore, MD), National Institute for Environmental Studies (Tsukuba, Japan), National Center for Atmospheric Research (Boulder, CO), NASA Goddard Space Flight Center (Greenbelt, MD), Institute for Atmospheric and Climate Sciences at ETH (Zurich, Switzerland), Physical Meteorological Observatory (Davos, Switzerland), University of Toronto (Toronto, Canada), a Meteorological Research Institute (Tsukuba, Japan).

Zdroj: Columbia University

Zvětšit obrázek

Šalomoun, hebrejsky Šelomo (vládl 970–931 př. n. l.)

Komentář Osla:

Šalamounský to závěr vědci učinili - jsou si jisti v tom, že zacelení ozónové díry povede ke změně klimatu na jižní polokouli a potažmo celosvětově.

Jediné čím si jisti nejsou je, zda to povede spíš k ochlazení, nebo k oteplení klimatu.

Jen aby k tomu oteplení i ochlazení nedošlo současně. To by se potom jaksi v globálu...