V zařízeních zabývajících se asistovanou reprodukcí se běžně semeno uchovává v tekutém dusíku. Z praxe jsou již známy případy, že i  v renomovaných institucích došlo k záměně vzorků a s následným narozením „nepatřičného“ potomka. Jsou výzkumníci, kteří  se domnívají, že při uchovávání vzorků v tekutém dusíku existuje možnost pasivního přenosu virů, tedy nemocí jako je HIV, hepatitida B, C,… Omezení obav z výše uvedených rizik  by mohlo přispět u párů podstupujících asistovanou reprodukci s in vitro oplozením, k jejich psychické pohodě. Napomoci by tomu mohl nový způsob sušení spermií. Ten by měl dovolit pacientům, aby si uchovali své spermie sami a doma. 

Autorem objevu  je Daniel Imoedemhe. Jeho „sušení spermií“ je považováno za husarský kousek kterým překvapil všechny renomované vědecké pracoviště zaměřené na reprodukci. Známým se najednou stalo i badatelovo pracoviště, kterým je  Dr. Erfan and Bagedo Hospital ve městě Jeddah v Saudské Arábii.
Autor se svým týmem je přesvědčen, že komerčně dostupný set (krabička s přípravky a návodem k použití) by měl být komerčně dostupný do jednoho roku.

Princip metody je v podstatě velmi jednoduchý. Základem je promytí spermatu a dokonalé odstranění všech bílých krvinek. Ty by v následných krocích spermie poškozovaly. Po jejich odstranění se spermie nakapou na skleněná sklíčka. Ta jsou řízeným proudem čistého vzduchu ofukována po dobu několika hodin. Vysušené spermie na skleněném nosiči se už pak jen jednoduše šoupnou do ledničky. Po měsíci stačí na spermie nakapat solný roztok, třicet minut počkat, než se spermie vrátí do svých původních tvarů. Takto znovu zotavené spermie jsou připraveny k injekčnímu vpravení do vajíčka.

 

Do cytoplazmy vajíčka se spermie aplikuje injekcí. Vlevo je robustní skleněná kapilára, která podtlakem přidržuje vaječnou buňku. Vpravo je injekční skleněná kapilára. Spermie je viditelná jako nepatrný bod opouštějící tenký hrot kapiláry.

Na setkání Evropské společnosti pro lidskou reprodukci a embryologii v Madridu, autor objevu Imoedemhe referoval o tom, že již provedl pokusy na lidských vaječných buňkách. Vysušené a opětovně zavodněné spermie vpravil do 24 lidských vajíček Z tohoto počtu se dvanáct oplodněných vajíček začalo dělit. Po šesti dnech již dva ze vzorků vykazovaly shluk více než sta buněk a došlo ke vzniku lidského embrya. Z etických záležitostí dále pokus neprobíhal. Pokud byly provedeny pokusy s čerstvými spermiemi, ukázalo se že asi polovina vajíček, do kterých je vpravena čerstvá (nezmrazená) spermie, se vyvine v embryo. Z toho vyplývá, že jak sušené, tak v tekutém dusíku zmrazené spermie nejsou lepším řešením než je způsob přirozený. Tato negativní pozorování ale velikost nového objevu nikterak nesnižují.

Z diskuse odborníků, která po zveřejnění výsledků v Madridu následovala vyplynulo, že metodu bude možno ještě vylepšit. Především se očekává  další prodloužení doby, po kterou bude možno spermie bez poškození v ledničce uchovat. K tomu by měl přispět nový způsob ofukování spermií,  při kterém by se na vysoušení použil plyn obsahující menší množství kyslíku.

Předpokládá se, že nové poznatky by se v budoucnu mohly uplatnit také při reprodukci hospodářských zvířat. Ostatně, objev inseminace - přenášení spermií pomocí tamponu připraveného ze sena, do něhož bylo přimícháno  sperma  a  který se vkládal do vagíny klisny, také pochází od muslimů z  Předního východu.