Biololožky studující echolokační funkce u netopýrů zjistily, že drobní létající savci vydávají mimořádně hlasité zvuky. Hlasitější než jakýkoliv známý létající živočich.

Elizabeth Kalko u světelné rampy k fotografování netopýrů.

Annemarie Surlykke z institutu biologie  University of Southern Denmark a její kolegyně Elisabeth Kalko z university v německém Ulmu studovaly echolokační funkce jedenácti druhů hmyzožravých tropických netopýrů z Panamy a jejich výsledky byly zveřejněny tento týden v PloS ONE.

 

Annemarie Surlykke

Výzkumnice použily mikrofonová pole a fotografické metody k rekonstrukci dráhy letu netopýrů v prostoru, kde tito noční lovci nacházeli a lovili svou hmyzí kořist s použitím svého ultrazvukového systému. Surlykke a Kalko vzaly tyto informace jako základ pro odhad intenzity vydávaného zvuku a zjistily, že netopýři vydávají mimořádně hlasité zvuky na úrovni 140 dB SPL (v 10 cm od netopýrovy tlamičky), což je dosud nejvyšší úroveň zvuku zaznamenaná u kteréhokoliv létajícího živočicha. Pro srovnání, úroveň hlasitého rockového koncertu je 115 až 120 dB a pro člověka je práh bolesti okolo 120 až 130 dB.

Netopýři vysílají svá echolokační „volání“ na ultrazvukových frekvencích, což jsou o mnoho vyšší tóny než je schopno zachytit lidské ucho. Vysoká frekvence zvuku je nutná k tomu, aby dostali odraz i od malého hmyzu, který je jejich potravou, ale zpětný odraz vysokých frekvencí ve vzduchu rychle slábne, mnohem rychleji než nižší frekvence. Při odhadovaném detekčním pásmu pro typickou hmyzí kořist, Surlykke a Kalko učinily závěr, že tyto extrémní intenzity zvuku jsou pro netopýry nepostradatelné, protože jinak by nebyli schopni zachytit tyto odrazy, a proto vysokou hlasitostí ultrazvuku vyrovnávají jeho zeslabení způsobené průchodem vzduchovou masou.

Netopýři vysílají svá echolokační volání na ultrazvukových frekvencích. Aaby dostali odraz i od malého hmyzu, vyvinou až 140 dB.

Toto je první srovnávací terénní studie netopýří echolokace zaměřená na intenzitu. Její velmi zajímavé výsledky prozradily, že ačkoliv intenzita signálu (a frekvence) netopýrů se velmi mění, objevuje se závislost intenzity zvuku a frekvenčního pásma, protože netopýři vydávající nejvyšší frekvence byli také netopýry vydávající zvuky s nejvyšší intenzitou.

Tato studie také velmi dobře demonstruje hodnotu meziodvětvové spolupráce ve vědě. Interdisciplinární přístup spojující biologii netopýrů, ekologii, etologii a akustiku přinesl překvapující výsledky rozšiřující poznání schopností zajímavých létajících tvorů.

Zdroj: Public Library of Science