Málokterý vědecký kongres se těší takové pozornosti jako kongres European Society for Human Reproduction and Embryology konaný v Madridu. Velkou poprask vyvolal referát
Matse Brännströma ze Sahlgrenska Academy při Göteborg University ve Švédsku. Brännström referoval o pokusech na myších inbredních kmenů, kterým transplantoval dělohy geneticky totožných samic a po třech dnech jim do transplantovaného orgánu vpravil po šesti embryích. Plné tři čtvrtiny zárodků se vyvinuly ve zdravá mláďata. Brännström slibuje transplantace lidské dělohy do tří let.
Brännström ale nezkouší něco podobného poprvé. V srpnu roku 2002 publikoval v Journal of Endocrinology výsledky pokusu, v němž přenášel myším část dělohy (děložní roh) a následně zaznamenal úspěšný vývoj plodů v transplantovaném orgánu.Tehdy neupoutal jeho počin velkou pozornost. Zřejmě proto, že Journal of Endocrinology novinoví redaktoři nečtou (výjimkou byl anglický New Scientist, budiž mu to přičteno k dobru), zatímco na výlet do Madridu jich vyrazila hned celá smečka..
Daleko větší publicity než loňským pokusům s transplantací myšího děložního rohu se dostalo první provedené transplantaci lidské dělohy, které se v roce 2000 podrobila 26letá žena v Saudské Arábii. Tento pokus ale skončil nezdarem, protože děloha musela být pacientce po 99 dnech opět odoperována. Zcela selhal krevní oběh v transplantovaném orgánu. Zprávu o tom tehdy přinesl International Journal of Gynecology and Obstetrics.
„Byla to naprostá katastrofa,“ komentovala výsledek saudskoarabské operace Lynn Fraserová, předsedkyně vědeckého výboru při European Society for Human Reproduction and Embryology.
U člověka nelze transplantovat jen jeden děložní roh jako u myší, protože lidská děloha rohy nemá. Proto přistoupil tým švédských vědců k transplantaci celého orgánu. A uspěl. Brännström předpokládá, že by provedl první transplantaci lidské dělohy do tří let. Podle něj by tato operace pomohla asi 4% z neplodných žen. Ve Švédsku odhaduje jejich počet na 1000. Na jedné straně bude transplantace snazší než u myší, protože lidské cévy jsou o poznání mohutnější a jejich sešívání není tak nimravá práce jako spojování cév malých myšek. Na druhé straně se ale bude operace potýkat s vážnými imunologickými problémy, kterými geneticky totožné myši netrpí. Naznačují to i výsledky pokusů, při nichž Brännström transplantoval dělohy geneticky odlišným myším. Orgán vydržel v těle příjemkyně nejvýše týden.
Brännström předpokládá, že by transplantoval dělohu darovanou neplodné ženě některou z jejích pokrevních příbuzných, a tak by snad s vydatnou pomocí imunosupresivních léků přeci jen zdolal imunitní bariéru. Švédský vědec nepočítá s tím, že by ženám zůstala transplantovaná děloha natrvalo. Jakmile by porodily tolik dětí, kolik si přejí, dělohu by jim zase odoperoval, aby nemusely nadále brát imunosupresiva. Užívání těchto léků se pojí se zvýšeným rizikem virových nebo nádorových onemocnění.
Jestli vrtíte hlavou a říkáte si, kam to všechno povede, máme pro vás jeden nápad. Proč by nemohla být děloha starší sestry transplantována do břišní dutiny muže? Máme snad emancipaci, ne?
Leonarda da Vinciho lidská děloha fascinovala, jak dosvědčuje slavná kresba z jednoho z jeho traktátů. Kdyby věděl, na co se dnes lékaři chystají, asi by mu údivem vypadla tužka z ruky.