„Před lípou smekni, před bezem klekni,“ radí staré přísloví, jež hodnotí obě rostliny jako léčivky.

Možná budeme muset vzít doporučení předků doslova, abychom rostliny neuráželi. Mají svou důstojnost. Zatím jen ve Švýcarsku, ale v dnešním globalizovaném světě se může důstojnost rostlin rozšířit podobně jako BSE, počítačové viry nebo nedůvěra k trhu s hypotékami. Švýcaři mají důstojnost pozemských organismů dokonce uzákoněnou.

 

 

V roce 2004 vstoupil v této alpské zemi v platnost zákon o genových technologiích. A ten jasně praví, že při zásazích do dědičné informace pro výzkumné účely musí být „vzata v potaz důstojnost organismu“.  Vědci proti této formulaci protestovali, ale byli umlčeni. Všem bylo jasné, že si sobecky hájí své vlastní zištné zájmy. Od té doby musí všechny žádosti o grant s biotechnologickou tématikou obsahovat pasáž, kde je hodnoceno, nakolik plánovaný zásah omezuje důstojnost rostliny.

 

Vědci zvolili proradnou taktiku. Navzdory akademickým titulům, diplomům, čestným doktorátům a členstvím v učených společnost celkem přesvědčivě předstírají, že nechápou, oč jde.

 

„My vědci nevíme, co důstojnost rostliny znamená,“ říká Beat Keller z university v Curychu.
To je problém, protože doktor Keller připravuje polní pokusy s kukuřicí geneticky modifikovanou tak, aby vzdorovala některým chorobám. K tomu musí podat žádost a v ní dokázat, že kukuřice při jeho pokusech na důstojnosti neutrpí.

 

Nechápavě se tváří i právníci. Například znalec ústavního práva Markus Schefer z university v Basileji tvrdí, že „momentálně netuší, co je to důstojnost rostlin ani lidé, kteří rozhodují o přidělování grantů“.

 

Švýcarská federální vláda jmenovala etický výbor, který měl důstojnost rostlin zabedněným biologům i právníkům vysvětlit.  Výbor se radil dva roky a ani pak nepřišel s jednoznačnou definicí rostlinné důstojnosti. Jak by mohl, když jeho členem je třeba i nechápavý Schefer.

 

 

 

Bioetický výbor se dopracoval bohužel jen k „pavouku“, podle kterého se má při posuzování důstojnosti postupovat. Konkrétních ukázkových příkladů nabídl pramálo. Podle výboru nenarušuje genové inženýrství automaticky důstojnost rostliny. Za nedůstojné jsou pro rostliny považovány především ty zásahy do dědičné informace, které zbavují rostliny „nezávislosti“ – například je zbaví schopnosti se rozmnožovat. 

 

Nebyli by to vědci, kdyby si okamžitě nezačali vymýšlet, proč je pro ně i takto vágně definovaná důstojnost rostlin nepřijatelná. Podle při tom zneužívají toho, že o biologii rostlin vědí přeci jen o něco víc než experti na bioetiku. A tak například argumentují nejrůznějšími hybridy, které rovněž nejsou schopny rozmnožování, ačkoli je člověk nestvořil metodami genového inženýrství. Stejně tak je zřejmě porušena zcela tradičními metodami šlechtění i důstojnost odrůd ovoce, jehož plody nemají semena (například bobule vinné révy, v kterých nejsou ta zatracená zrníčka).

 

 

Biotechnologové, jako je Keller, tvrdí, že nejde o zachování důstojnosti rostlin, ale o zákaz biotechnologií jako celku. Ty prý už teď nemají na růžích ustláno (a to je dobře, protože barbar steloucí růžemi zcela jistě narušuje důstojnost „královny květin“).

 

 

Právníci, jako je Schafer, tvrdí, že se vše vyjasní při prvních soudních sporech o rostlinnou důstojnost. Inu, to si může myslet jen universitní právník, který se soudní stolicí nemá mnoho praktických zkušeností. Soudy stav věcí vyjasňují jen zřídka, obvykle nedopatřením.

 

Názorným dokladem je ve Švýcarsku právě probíhající soudní spor o to, jaké pokusy narušují důstojnost pokusných zvířat. Předmětem pře jsou pokusy, při kterých by měly být matkám makaků odebírána mláďata. Verdikt se čeká do konce roku 2008. Vyjasnění se neočekává, protože ať už ve sporu prohraje kdokoli, bude se určitě odvolávat a „požene to výš“. Nejspíše až k ústavnímu soudu.

 

Pramen: Nature