České sdělovací prostředky informovaly o stanovisku Vědeckého výboru dosti stručně, nepřesně a někdy až úsměvně. Například na ČT24 běžel celé odpoledne titulek: „Vědci odmítli biopaliva. Komisař pro životní prostředí je podporuje.“ Co, nebo koho zelený komisař pro životní prostředí Dimas vlastně podporuje, se mohl divák jen dohadovat. Osel proto přináší překlad tiskové zprávy Vědeckého výboru Evropské agentury pro životní prostředí, která je zveřejněna na stránce EEA
Místa, kde jsme pro snazší srozumitelnost text rozšířili, jsou označena poznámkou.
Emise skleníkových plynů z dopravy stále stoupají, protože roste objem dopravy. Více než 90% emisí pocházejících z dopravy má na svědomí silniční doprava.
Opatření, která byla zatím přijata k zastavení tohoto růstu emisí, se ukazují jako nedostatečná.
Narůstající naléhavost tohoto problému vedla ke stanovení závazných kvót na biopaliva v očekávání, že ve střednědobém horizontu se podaří nárůst emisí z dopravy zpomalit a následně se podaří emise stabilizovat. V roce 2003 vyšlo nařízení EU o biopalivech, které zavazuje členské země EU nahradit 2% pohonných hmot biopalivy do roku 2005 a do roku 2010 nahradit biopalivy 5,75% pohonných hmot. Nicméně v roce 2007 byl cíl pro EU zvýšen na 10% biopaliv do roku 2020 pod podmínkou, že jejich výroba bude trvale udržitelná a že budou komerčně dostupné technologie druhé generace (tedy produkce biopaliv z kompletní „zelené“ biomasy, v podstatě z celulózy, pozn. Osel).
I když se nepodařilo naplnit první cíle, produkce biopaliv v EU a dovoz biopaliv z třetích zemí roste. To vyvolává u Vědeckého výboru Evropské agentury pro životní prostředí obavy ze zvýšeného tlaku na životní prostředí uvnitř EU i mimo ni. Obavy Vědeckého výboru lze shrnout do následujících bodů:
1) produkce biopaliv založená na první generaci technologií (tj. výroba biolihu kvašením cukrů a výroba bionafty z olejnin, pozn. Osel) nevyužívá biomasu optimálně s ohledem na úspory energie z fosilních paliv a s ohledem na omezení emisí skleníkových plynů. Přednost by měly dostat technologie pro přímé spalování (biomasy, pozn. Osel) a výrobu elektrické energie, protože jsou ekonomicky konkurenceschopnější a ekologicky účinnější než výroba biopaliv pro dopravní prostředky.
2) Využívání biomasy vyžaduje spalování velmi cenných a neobnovitelných zdrojů z našeho životního prostředí. Tyto zdroje by měly být chráněny všude, kde je to možné. Takže využívání biomasy musí jít ruku v ruce se zvyšováním efektivnosti ve využívání energie. To neplatí o většině případů využívání biopaliv v dopravě a domácnostech.
3) Evropská agentura pro životní prostředí stanovila plochy využitelné orné půdy, které lze využívat pro produkci biopaliv bez poškozování životního prostředí (EEA Report No7/2006). Podle Vědeckého výboru Evropské agentury pro životní prostředí přesahuje plocha orné půdy potřebné pro splnění 10% (podílu biopaliv na pohonných hmotách pro dopravu, pozn. Osel) plochy dostupné orné půdy a to i v případě, že předpokládáme výrazný podíl produkce biopaliv druhé generace (tj. z celé biomasy, pozn. Osel). Důsledkem intenzifikace produkce biopaliv je tudíž rostoucí tlak na půdu, vodu a biodiverzitu.
4) Cíl 10% (podílu biopaliv na pohonných hmotách pro dopravu, pozn. Osel) bude vyžadovat import velkého množství biopaliv. Urychlující se destrukce deštného pralesa v důsledku rostoucí produkce biopaliv je už dnes v některých zemích patrná. Trvale udržitelná produkce biopaliv mimo Evropu je jen těžko dosažitelná a kontrolovatelná.
Přehnaně ambiciózní cíl 10% (podílu biopaliv na pohonných hmotách pro dopravu, pozn. Osel) je experiment, jehož nežádoucí efekty lze jen stěží předvídat a kontrolovat. Proto Vědecký výbor Evropské agentury pro životní prostředí doporučuje:
zastavit projekt 10% (podílu biopaliv na pohonných hmotách pro dopravu, pozn. Osel)
provést novou, všestrannou vědeckou studii o rizicích a přínosech biopaliv pro životní prostředí stanovit nový a mírnější cíl, pokud nebude možné zajistit (při produkci biopaliv, pozn. Osel) trvale udržitelný rozvoj.
Pramen: European Environment Agency