Velryby patří do rodiny savců, nazývané kytovci (catacea). Na rozdíl od ryb jsou velryby teplokrevnými organismy, rodí živá mláďata a dýchají vzduch. V roce 1993 byl aljašskými Innuity uloven velký samec, který měl v těle zapíchnuto ostří kamenné harpuny.
Nyní se soudí, že se velryby mohou dožívat až 130 let. O ulovené velrybě grónské, která v sobě měla hrot výbušné harpuny z devatenáctého století a která byla ulovena v květnu loňského roku jsme na Oslu psali v článku Harpuna potvrdila dlouhověkost velryb.
O tom, zda si i pravěcí lidé troufli na největší savce planety se doposud vedly spory. Nálezy velrybích kostí blízko pláží mohly totiž být jen pozůstatkem zpracovaných velryb, jež vyplavilo moře.
O významu velrybaření v historii polárních oblastí jsme toho dosud věděli jen málo. Nyní se ukazuje, že pravěké osídlení severských oblastí se vytvářelo tam, kde lidé mohli lovit velryby. Roušku tajemství o tom jak, kde i kdy to začalo, nyní poodhalily nálezy z místa zvaného Un"en"en. Jde o lokalitu, která je blízko moderní velrybářské vesnice Nunligran na poloostrově Čukotka. Tuto oblast si k vykopávkám vědci vytipovali v roce 2005. Již tehdy toto místo začali podezírat z toho, že by se mohlo jednat o prosperující oblast prastaré velrybářské kultury.
Do dnešní doby se vědělo o existenci jen jedné prehistorické velrybářské lokality a to v místě Krusenstern v severozápadním cípu Aljašky. Odess, který nedávno vědeckou komunitu seznámil s tím, že lidé lovili velryby harpunami i na jiném místě a že se tak dálo již před třemi tisíci lety, je členem mezinárodního týmu, který kromě Američanů tvoří i ruští archelogové z Petersburgu a Moskvy.
Když se Odessova výprava na Kamčatku připravovala na svou cestu, zeptal se Odess jednoho člena výpravy: "Co by měla expedice nalézt, aby se nadevší pochybnost podařilo prokázat, že pravěcí lidé zde skutečně velryby aktivně lovili?" Tim Williams mu tehdy na dotaz odvětil: "Obrázek." Williams to tehdy prohlásil s takovou samozřejmostí, jakoby nacházení prehistorických obrázků na mořském pořeží bylo běžnou rutinou.
To co bývá jen v pohádkách, se tentokrát přihodilo i našim výzkumníkům. V jednom z posledních dnů expedice kýžený obrázek skutečně vykopali. Šlo o přibližně padesát centimetrů dlouhé řezbářské dílo s vyobrazením zvířat a lidí. Mezi postavami je i harpunář, velryba a eskymácký člun.
Dílo pravěkého umělce vyškrábané do mrožího klu se zachovalo pod pozůstatky dřev, které kdysi tvořily střechu tamního obydlí. Datování radiokarbonovou metodou prokázalo, že dřevo je 3000 let staré. Stáří nálezu tak posouvá naše představy o tom, kdy jsme si mysleli, že si lidé na velryby troufli. Bylo to o tisíc let dříve, než se dosud soudilo.
Nejde přitom jen o nález jedné kosti s vyřezaným obrázkem. O pravěkém osídlení této lokality toho hodně vypovídají i další nálezy - kosti velrybích úlovků a nástroje vhodné k jejich porcování. Také situování lokality do ideálního místa pro lov mrožů a velryb zapadá do této koncepce. Podle podobnosti nalezených nástrojů k porcování tak velkých úlovků vědci usuzují, že toto místo nebylo jen nějakým pravěkým čukotským zapadákovem, ale že zdejší lidé byli v kontaktu s pravěkými lidmi na Aljašce. Dost možná, že už tehdy se západní harpunáři se svými východními kolegy přeli - kdo že to vlastně chytil větší velrybu...
Pramen: University of Alaska Fairbanks
https://www.uaf.edu/