Veřejnost vědci uklidňují sdělením, že jejich výtvor nemají v úmyslu dotáhnout do stadia hybridních lidsko-zvířecích mláďat. Stejně tak ujasňují situaci, že buňky z takto vzniklých embryí nebudou sloužit přímo k léčebným zákrokům. Tvrdí to doktor Lyle Armstrong z Newcastle University, který zveřejnil výsledky svého výzkumu. Universita jeho slova nepopřela a komentovala je vyjádřením, že práce zatím nebyla oponována ale že autoři hodlají výsledky předložit k oponentuře.
Z toho, co je o věci zatím zveřejněno vyplývá, že výzkumný tým volil k tvorbě embryí klasickou techniku používanou k somatickému klonování. Jde o to, že se z vaječné buňky odsaje jádro a nahradí se jádrem z jiné buňky. V tomto případě šlo o jádro z lidské kmenové buňky. Rozdíl byl “pouze” v tom, že se jádro nevnášelo do vaječné buňky stejného druhu, ale že donorkou vajíčka byla kráva. Po spojení “vykuchaného” vajíčka s novým jádrem se nějakým stimulem přiměje takto splácaná nová buňka k tomu, aby se množila. Většinou se jí dá elektrický impuls. Na buňku má takový šok podobný účinek, jako když se vajíčko po splynutí se spermií začne spontánně dělit.
Publikované materiály hovoří o tom, že buňka skotu tu slouží jen jako jakýsi obal pro DNA lidskou. Není to ale zcela přesné. Ve skutečnosti jde o DNA chiméru. V takto připravených buňkách je kromě lidské DNA též DNA skotu. DNA krávy se zde vyskytuje ve formně mitochondrií. Mitochondrie jsou součástí cytoplazmy a tak se odsátím jádra ze skotího vajíčka odstranit nemohly. Proto také všechny následné generace buněk budou obsahovat DNA skotu, neboť mitochondriální DNA se po mateřské linii předává z generace na generaci.
Legislativa ale nedovoluje vytvářet lidské bytosti v nichž je něco zvířecího. Proto vědci ubezpečují, že embrya nebudou implantována a že všechna vytvářená embrya budou po čtrnácti dnech ničena.
Podle vědců jde u tvorby lidsko-zvířecích hybridů pouze o dočasný směr výzkumu. Jeho cílem je snaha rychle pochopit biologii embryonálních kmenových buněk. Těch buněk, které jsou považovány za základní a jež mohou dát vzik jakékoliv buňce těla a tedy i všem druhům tkání, které v těle máme.
Pokud se vědcům podaří produkovat buňky jež by bez větších problémů přežívaly v tkáňové kultuře, otevře to například možnost provádět pokusy s celou řadu onemocnění a to vše bez potřeby lidských embryonálních buněk. Jde tedy o jakousi náhradu buněk z lidských embryí a fétů k jejichž používání se veřejnost staví odmítavě. K těmto hybridním buňkám žádná lidská embrya potřeba nejsou. K jejich přípravě se používají pouze zde zmíněná vajíčka krav a jádra z lidských somatických buněk.
Nevýhodou této náhražky lidských embryonálních kmenových buněk je, že je ani v případě kladných výsledků pokusů, nelze použít k léčbě člověka. K pochopení biologických pochodů ale užitečné být mohou. Očekává se od nich, že posunou naše znalosti, aby se terapie kmenovými buňkami (prováděná již lidskými buňkami) mohla brzo stát běžnou záležitostí. Nejdříve se tato léčba očekává u poranění míchy, diabetu a pochopitelně i v léčbě zhoubných onemocnění.
Etika
Podle Arthura Caplana, ředitele centra pro bioetiku na Pensylvánské universitě je právě tvorba těchto chimér jedním z nejkontroverznějších počinů z oblasti klonování a práce s kmenovými buňkami. Mnozí lidé budou podle něj tímto činem zhnuseni a vystrašeni ale není třeba se vzniku nějakých monster obávat. Jeho postoj je pragmatický – pokud je ve hře možnost získat využitelné poznatky pro záchranu lidských životů, a to zde je, potom je tvorba omezeného množství těchto hybridních embryí ospravedlnitelná.
Zatímco Caplan tvrdí, že obavy z těchto pokusů nejsou opodstatněné, kardinal Keith O’Brien z Edinburghu vyzývá k zákazu těchto pokusů a tvorbu embryí prohlašuje za frankenstejnovské dílo. V prosazení zákazu těchto pokusů se angažují i vědci. Představitelem opozice je například Dr. David King z ochranářské organizace Human Genetics Alert. King argumentuje tím, že i kdyby nakrásně bylo něco na takto získávaných kmenových buňkách v budoucnu zkoušeno, budou to pokusy na materiálu, který bude mít hodně metabolických poruch. Pravdou je, že klonovaná zvířata metabolickými poruchami často trpí. Právě proto výsledky na takových modelech budou podle Kinga zcela zavádějící a nepoužitelné.
Newcastle University
To, že zmíněné chiméry připravili právě na Newcastle University se dalo čekat. Toto pracoviště totiž nedávno k provádění genetických manipulací dostalo od britského vládního úřadu (Human Fertilisation and Embryology Authority) mandát. Konkrétně jde o povolení pokusů na zvířecích vaječných buňkách. Je dobré si připomenout, že toto pracoviště patřilo ke světové špičce v oboru kmenových buněk a k podobnému úspěchu mělo našlápnuto již dávno. Pod tlakem veřejnosti byl tento směr výzkumu v Evropě poslán na dlouhou dobu k ledu. To, co nyní v Evropě s velkým humbukem oslavujeme, udělali Číňané již před třemi roky. Jen s tím rozdílem, že místo vaječné buňky z krávy šlo o králici.
S kmenovými buňkami již ve světě pracuje hodně týmů. Mnohým se takové buňky daří získat i z jiných zdrojů, než jsou embrya a sice přeprogramováním somatických buněk. Většinou jde o buňky kůže, buňky tukové tkáně, placenty. K jejich širšímu uplatnění v léčbě ale zatím stále něco brání. Získané kmenové buňky se nedaří znásilnit k tvorbě funkčních tkání. Jakýkoli posun v tomto směru by byl přínosem pro nástup takzvané regenerativní léčby. Tým Lyle Armstronga chce svými chimerickými embryi k řešení tohoto problému přispět.
Pramen: Newcastle University
Komentář osla:
Hodně záleží na tom, zda se věc díváme z pohledu optimisty, nebo pesimisty.