Maličká bornejská žabka Barbourula kalimantanensis byla objevena v roce 1978. A záhy zase ztracena. Teď se ji podařilo objevit znovu. A při té příležitosti se ukázalo, že jí chybí jeden veledůležitý orgán – plíce. Jde o první žábu, která žije bez plic. Mezi obojživelníky najdeme druhy bez plic ještě u červorů a mločíků.
Na první pohled se zdá logické, že se právě obojživelníci bez plic obejdou. Jak se píše ve všech učebnicích biologie, mohou dýchat kůží. Příjem kyslíku touto cestou je ale silně omezen a málokterý tvor by s ním vydržel. Platí to i o studenokrevných obojživelnících a plazech, kteří jsou na spotřebu kyslíku mnohem méně nároční než teplokrevní ptáci a savci. Mezi plazy zatím není znám druh, který by se bez plic obešel.
Barbourula kalimantanensis to zvládla a plíce evolučně odvrhla jako zbytečnost. Těží ze svých malých tělesných rozměrů a z toho, že žije ve studených, rychle tekoucích potocích. Nároky malé žabky na kyslík jsou nízké a poměr mezi povrchem a objemem jejího těla je příhodný. Rychle tekoucí voda se neustále okysličuje a díky nízké teplotě je v ní obsah kyslíku poměrně vysoký.
Žabí rarita má ale zřejmě na kahánku. V oblasti, kde žije, se ve velkém rýžuje zlato. Zlatokopové staví hráze a kanály a zadržená voda se prohřívá. Při propírání zlatonosného bahna a písku se voda zakalí. Nic z toho žábě nesvědčí. Může se stát, že se této žábě už o moc víc nedozvíme. Vyhyne dřív, než ji vědci stačí prozkoumat.
Pramen: Current Biology, New Scientist