Když se v západní a střední Evropě objevila tato, do té doby u nás nezaznamenaná, nemoc hospodářských zvířat, vyskytující se především v tropických a subtropických oblastech světa, viděli to někteří jako jasné znamení globálního oteplování. Pragmaticky uvažující odborníci odhadující další vývoj většinou uváděli, že katarální horečka ovcí (podle příznaků anglicky nazývaná bluetongue – modrý jazyk) není až tak velkou hrozbou díky výrazné sezónnosti, zapříčiněné životním cyklem jejího „vektoru přenosu“ – tiplíka – což je krev sající hmyz, který u nás zimu běžně nepřežívá. Spousta chovatelů hospodářských zvířat si tak oddychla, protože přece stačí počkat do zimy až tiplíci „vymřou“ a bude pokoj. Zřejmě nikdo netušil, jaká překvapení si na nás může tato, pro nás donedávna exotická, nemoc ještě přichystat. Pokud pominu průběh letošní zimy „nezimy“, tak se objevily i další překvapivé objevy svědčící o tom, že se nejspíš budou Evropané muset připravit na mnohem složitější situaci.
Katarální horečka ovcí patří mezi nebezpečné nákazy. Dosud bylo zaznamenáno celkem 24 sérotypů virů způsobujících onemocnění malých i velkých, divokých i domácích přežvýkavců. Obávaný sérotyp 8 byl loni mimo Nizozemska a Německa již diagnostikován také v Belgii, Lucembursku, Francii a ve Velké Británii a nakonec dorazil BT i do Česka. Nejvíce ohnisek bylo hlášeno z Německa. Na čelních místech nelichotivé statistiky pak figuruje ještě Nizozemsko a Belgie.
Vektor přenosu
Virus přenášejí příslušníci řádu nikoli rytířského, ale hmyzího – přesněji řádu dvoukřídlých a konkrétně jsou to tiplíci rodu Culicoides. Původně afroasijský teplomilný druh Culicoides imicola se nyní uplatňuje jako „vektor přenosu“ i v Evropě. Asi ze 40 druhů tiplíků, zjištěných na našem území, přicházejí v souvislosti s možným přenosem viru v úvahu zejména hojně rozšířené druhy Culicoides obsoletus, Culicoides pulicaris nebo Culicoides impuctatus, u kterých byla schopnost přenosu viru již prokázána. V sousedních státech byl jako možný přenašeč identifikován i druh Culicoides de Wulfi, který se na rozdíl od předchozích nevyhýbá ani stájovým objektům, kde vyhledává vnímavého hostitele.
Krev pijí, jak už tomu v přírodě bývá, výhradně samičky, které ji potřebují k dozrání svých vajíček. Ke zdárnému vývoji další generace hmyzu s dokonalou proměnou, který probíhá přes vajíčko, larvu a kuklu, je zapotřebí také vlhké prostředí, například rašeliniště, bažiny nebo okrajové části rybníků. Samotný dospělý tiplík může aktivně překonat asi dva kilometry, ale s větrem v zádech zvládne i stakilometrové vzdálenosti.
„Po nakažení hostitelská zvířata vylučují virus různě dlouhé období, zatímco u ovcí jde řádově o dny, u lesní zvěře to jsou týdny a u velkých přežvýkavců dokonce měsíce. Pokud se nacházejí v blízkosti vnímavá zvířata a přenašeč, pak může dojít k šíření nákazy. Klinické příznaky této nemoci jsou podobné příznakům objevujícím se při slintavce a kulhavce, což může působit komplikace při diagnostice.
Součástí monitoringu je také entomologické sledování, které by mělo poskytnout informace například o sezónní dynamice tiplíků a jejich druhové determinaci. K záchytu drobného dvoukřídlého hmyzu slouží světelné pasti, které lákají tiplíky na ultrafialové světlo. V bezprostřední blízkosti pasti je hmyz nasáván dovnitř, kde se zachytává v nádobě s lihem. Protože i v místech ohnisek katarální horečky je nakaženo relativně malé procento tiplíků, je efektivnější hledat původce BT přímo v hostitelských zvířatech.
Další způsob přenosu?
Až do nedávna většina vědeckých autorit na BT měla za to, že transplacentální infekce plodu přežvýkavců katarální horečkou ovcí od matek infikovaných během březosti bylo možné objevit pouze tehdy, když byly použity laboratorně upravené kmeny viru. V experimentech s těmito viry následovala po infekci březí samice resorpce plodu, zmetání, porody slabého nebo deformovaného potomstva, přičemž někteří z potomků měli virus BT v krvi (virémie). Práce na IAH-Pirbright v sedmdesátých letech dvacátého století ukázaly, že infekční virus byl u potomstva infikovaných matek přítomen do 60 dnů po narození. Když byly matky infikovány v období 60-70 dní březosti, získalo se tak období přibližně 145 dní mezi infekcí matky a koncem virémie jehněte. Taková doba by snadno překryla období od konce přenašečské sezóny (prosinec, kdy jsou teploty příliš nízké pro aktivitu přenašečů a rozvoj viru v přenašečích) do začátku té další (duben, kdy teploty dostatečně stoupnou) nejenom ve Velké Británii, ale v podstatě kdekoliv jinde ve střední i severní Evropě.
Rýsuje se evidentní možnost, že virus katarální horečky ovcí přežije zimu přenosem z infikované matky na jejího potomka v průběhu březosti. Po narození je pak toto mladé zvíře „čerstvým“ zdrojem viru pro „paní tiplíkovou“, která přiletí „na svačinu“.
Tento výzkum byl inspirován nedávnými pozorováními v Holandsku a Velké Británii, která indikují, že potomci přežvýkavců, kteří jsou slabí, mrtvě narození anebo pozitivní se rodí matkám, které byly v loňském roce infikovány virem katarální horečky ovcí.
Vědci z Institute for Animal Health, proto předpokládají, že existuje zřejmá možnost, že virus katarální horečky ovcí přežije zimu díky přenosu z infikované matky na jejího potomka v průběhu březosti.
„V podstatě máme pouze jednu příležitost k likvidaci viru ve Velké Británii před tím než zdevastuje naše chovy přežvýkavců, jako se tomu již stalo na mnoha místech evropského kontinentu v roce 2007,“ řekl profesor Philip Mellor, vedoucí výzkumu BT na Institute of Animal Health. The Biotechnology and Biological Sciences Research Council (BBSRC) poskytla finance týmu profesora Mellora k výzkumu, zda virus BT přežívá tímto způsobem a potenciálně podporuje časné a rozsáhlé propuknutí nákazy v roce 2008.
Informace, jak virus přezimuje, by bylo potřeba získat ještě před začátkem letošní sezóny přenašečů, aby bylo možné zavést potřebná preventivní opatření před znovuzahájením šíření. To je důležité nejenom ve Velké Británii, kde byl dosud virus omezen pouze na ohraničenou oblast v Anglii, a to převážně ve východní části, a snad stále ještě může být zcela zlikvidován. Podobná situace je nyní i v České republice.
Zdroj: Institute for Animal Health, Pirbright Laboratory