Od časů velkého Charlese Darwina se uvádí paví „ocas“ (správně je to tzv. vlečka tvořená pery vrchních krovek ocasních) jako klasický příklad pohlavního výběru.
Dlouhá a pestře zbarvená pera nepomáhají samci přímo k přežití. Naopak, život mu komplikují. Ale když se taková pera líbí samicím, je výhodné je mít a plodit se zástupem obdivovatelek četné potomstvo. Navíc samec demonstruje překážejícími pery svou zdatnost. Jako kdyby jimi říkal: Koukněte holky, i s touhle přítěží jsem dokázal přežít. Předchozí studie tomu nasvědčovaly. Když vědci odstřihli samcům část per (především ty s barevnými „oky“) samice nejevily o „zohavené“ samce zájem. Potomci „nejocasatějších“ samců byli nejvíce životaschopní a dožívali se vyššího věku.
Tolik tedy klasik a učebnice. V dubnovém čísle Animal Behaviour vychází studie týmu vedeného Mariko Takahashiovou z University Tokio, která dokazuje, že paví „ocas“ dávno vyšel z módy. Sedmileté sledování samic pávů v Japonsku neprokázalo, že by samice dávaly přednost samcům s lépe vyvinutým „ocasem“. Při výběru samce nehrála roli ani symetrie, ani délka ani počet „ok“ na „ocasu“. Takahashiová vyvozuje následující závěry
1) paví „ocas“ není pro samici universálním kritériem k výběru samce
2) paví „ocas“ se mezi jednotlivými samci liší jen minimálně
3) paví „ocas“ neodráží spolehlivě fyzickou kondici samce
Samec zbavený „ocasu“ není pro samice atraktivní, ale to neznamená, že je pernatá vlečka hlavním kritériem pro výběr. To není těžké pochopit. Ženy si obvykle nevybírají muže podle rukou, ale bezruký muž jistě poněkud ztrácí na atraktivitě. Na rozdíl od rukou ale není paví „ocas“ důležitý pro základní životní aktivity. Páv by se bez něj asi docela dobře obešel. Tak k čemu samcům vlastně je?
Podle amerického ekologa Michaela Ryana nejde samicím páva ani tak o zrakový požitek, jako o požitek sluchový. Samec se s peřím natřásá a vydává přitom typický zvuk, bez kterého se samice nedokážou spářit. Naznamená to, že by byla vyvrácena Darwinova teorie o pohlavním výběru. Minimálně u pávů v Japonsku je ale něco trochu jinak...
Pramen: Animal Behaviour, Science