V listopadu 1978 proběhlo v Rakousku referendum, zda uvést do provozu právě dostavěnou jadernou elektrárnu Zwentendorf (vyslov Cventendorf). Svým způsobem je nelogické zorganizovat referendum, zda dostavěnou elektrárnu spustit. Čistě selským rozumem by si každý normální člověk řekl, že něco takového by se mělo udělat na začátku stavby, ještě předtím než se proinvestují nemalé peníze. O elektrárně Zwentendorf si Rakušané většinou 50,47 % odsouhlasili její neuvedení do provozu. Navíc si potom v parlamentu odsouhlasili zákon, kterým se v Rakousku zakázalo komerční využití jádra (Atomsperrgesetz).

Letos bude této pošetilosti 30 let. Rakouské vlády a různé skupiny vytvářejí na okolní státy nátlak, aby také přešly na nejaderné technologie. Toto iracionální a svým způsobem pošetilé chování vnucují Rakušané již léta. Nejen České republice, ale také Slovensku, Slovinsku, Finsku a dalším. Zwentendorf přišel rakouské daňové poplatníky přibližně na 7 miliard šilinků (tj. 508 709 800 Euro). Před několika lety rakouská vláda dokonce uvolnila 40 miliónů šilinků na protitemelínské hnutí v České republice. Těmito penězmi bylo například financováno hnutí Jihočeské matky.

Zvětšit obrázek

Místo hrůzy a děsu: uhelná elektrárna Dürnrohr postavená namísto jaderné Zwentendorf. Za hodinu lze v jejím jednom kotli vysokém 50 m (15ti poschoďový panelák) spálit 220 tun uhlí. Dürnrohr má takové kotle dva a v závislosti na koncentraci uranu v uhlí může každou hodinu vyrobit a nechráněnou přírodu zatížit 2,2 až 4.4 kg radioaktivního uranu. Jaderná elektrárna Temelín naproti tomu do přírody nevypouští ani gram radioaktivního uranu.

Po rozebrání a prodeji částí jaderné elektrárny postavilo Rakousko nedaleko Zwentendorfu u obce Dürnrohr uhelnou elektrárnu, aby se využily stávající infrastruktury jako vedení vysokého napětí, železnice, silnice apod. Vyprojektována byla na spalování uhlí z Československa a Polska. O uvedení elektrárny Dürnrohr do provozu se již ale žádné referendum nekonalo.


Údaj 175 až 350 tun radioaktivního uranu veřejnost překvapuje. Ale jen proto, že ji nejsou některé skutečnosti známy.

Na 100 000 až 200 000 tun uhlí připadá vždy 1 tuna uranu. Koncentrace uranu v českém nebo polském uhlí je totiž 10 – 20 ppm (1 % = 10 000 ppm) - viz např. Vesmír, 80, 69, 2001/2. Ale i jinde. V některých dolech (např. Nejdek na karlovarsku) byla koncentrace uranu v uhlí dokonce ještě větší. Až jedno procento, takže se úpravami z uhlí získával strategický uran a za totáče vozil do Ruska. Tato okolnost byla komunisty, kteří to věděli, utajována. Uhlí také obsahuje radioaktivní thorium a samozřejmě produkty jejich rozpadu (radon, radium).

Podle jednoho technika z Dürnrohru se v jednom kotli za hodinu spálí 220 tun uhlí. Násobíme-li je počtem hodin jednoho dne 24 a pak ještě počtem dní v roce 365, spálí se za jeden rok něco okolo 2 000 000 tun uhlí. Z podílu 2 000 000 / 100 000 = 20 tun uranu za rok, případně 2 000 000 / 200 000 = 10 tun uranu za rok, jsme získali informaci kolik tun uranu může za rok Dürnrohr vyprodukovat. Přibližně 50 % jde do komína a 50 % se uchová ve škváře. Podle sdělení téhož technika je účinnost filtrů 97 %. To znamená, že jenom komínem se do vzduchu ročně dostane něco mezi 300 kg (viz výpočet 1) až 150 kg (viz výpočet 2) radioaktivního uranu. Koncentrace uranu je v kouři asi tak 3krát vyšší než ve škváře.

Výpočet 1: 20 tun = 20 000 kg uranu, 50 % z 20 000 kg je 10 000 kg uranu, v kouři se nachází 100 % - 97 % = 3 %, 3 % z 10.000 kg je 10.000 / 100 * 3 = 300 kg.

Výpočet 2: 10 tun = 10 000 kg uranu, 50 % z 10 000 kg je 5 000 kg uranu, v kouři se nachází 100 % - 97 % = 3 %, 3 % z 5 000 kg je 5 000 / 100 * 3 = 150 kg.

Odhlédneme-li od síry (filtrované s účinností 80ti %) a dalších zplodin. Naproti tomu Temelín do prostředí žádné sloučeniny síry a radioaktivní uran nevypouští. Připočte-li se ke kouřovým zplodinám škvára, pak dostáváme 10 300 kg až 5 150 kg radioaktivního uranu, který od životního prostředí není oddělen a může s ním volně interagovat. Například se také může dostat do spodních vod. Thorium je v uhlí obsaženo v obvyklých fosfátových minerálech jako monazit nebo apatit. Naproti tomu uran se nachází jak v minerálech, tak v organických frakcích. Uhlí se uranem může obohacovat postupně, poněvadž organické látky uhlí jej extrahují ze spodní vody. Jestliže se uran nachází na povrchu sazí, je více náchylný na vyluhování a snáze se tak dostává do přírodního koloběhu.

Násobíme-li 5 150 kg až 10 300 kg dvaceti lety, pak se naše životní prostředí početně obohatilo o 103 tuny (viz výpočet 3) až 206 tun (viz výpočet 4) radioaktivního uranu.

Výpočet 3: 5150 kg * 20 let = 103.000 kg = 103 tuny

Výpočet 4: 10300 kg * 20 let = 206.000 kg = 206 tun

Dürnrohr nespaluje uhlí 24 hodin 365 dní v roce. Srovnejme tedy obě krajní hodnoty na poloviny. Uspokojí ale někoho, že by to mohlo být něco okolo 100 až 50 tun radioaktivního uranu? Sotva.

Vezměme v úvahu všechny rakouské uhelné elektrárny. Jaké jsou instalované výkony rakouských elektráren na uhlí? Dürnrohr 405 + 370 MW, Mellach 246 MW, Riedersbach 176 + 55 MW, Timelkam 66 MW. Celkem 1318 MW. Nejmodernější elektrárnou je Dürnrohr. O těch ostatních můžeme tedy předpokládat, že jejich výroba radioaktivního uranu je stejná nebo vyšší. Za předpokladu lineárního vztahu mezi množstvím vyprodukovaného uranu a instalovaným výkonem můžeme trojčlenkou odhadnout, že celkově to je u těch zbývajících uhelných elektráren o 144 až 72 tun radioaktivního uranu více, tj. Rakousko vyprodukovalo za dvacet let řádově něco mezi 350 až 175 tun radioaktivního uranu.

Víte jak se odhadne kolik asi tak vyprodukuje Dürnrohr radioaktivního uranu za jednu hodinu?

Výpočet 5: Předpokládejme, že 200 000 tun uhlí se spaluje po 220 tunách za hodinu. Pak 200 000 tun se spálí za 200 000 : 220 ≈ 909 hodin. Vzhledem k tomu, že ve 200 000 tunách uhlí může být 1000 kg radioaktivního uranu, pak 1000 : 909 ≈ 1,1 kg. Za hodinu se tedy vyprodukuje okolo 1,1 kg uranu. A poněvadž Dürnrohru má dva kotle, je to 2,2 kg.

Výpočet 6: 100.000 : 220 ≈ 454 hodin; 1000 : 454 ≈ 2,2 kg; 2,2 x 2 = 4,4 kg / hodinu

Výpočty jsou pouze orientační. Podstatné zde je, že Česká, Slovenská a Slovinská republika jadernými elektrárnami racionálně snižují negativní vlivy uhelných elektráren na přírodu, zatímco Rakousko plánovitě zatěžuje přírodu radioaktivním uranem, jedovatým radonem a sloučeninami síry. A podstatné také je, že zamoření se uskutečňuje v desítkách kilogramů denně.

Uvedené výpočty se vztahují na leta od uvedení do provozu 1987 až 2004. Od roku 2004 se v Dürnrohru začal spalovat odpad z domácností (300 000 t ročně) celého Dolního Rakouska. Množství ročně spáleného uhlí se snížilo o 50 000 t.

Málo známou skutečností je, že přímo ve Vídni je od roku 1962 instalován jaderný reaktor. Stojí hned vedle Pratru, což je obdoba naší Stromovky v Praze. Je to výzkumný reaktor vysokých škol (Forschungsreaktor der Hochschulen) na Stadiongasse hned vedle Stadionbrücke (Stadionový most).

Vídeňský reaktor byl postaven 1962. Během návštěvy bavorského minsterského předsedy Franze Josefa Strauße ve Vídni v roce 1987 Rakušané Bavorsko kritizovali kvůli jaderným reaktorům. Dostalo se jim Straußovy odpovědi, že sami mají ve Vídni v činnosti reaktor bez úředního povolení. Měsíce po Straussově návštěve obdržel výzkumný reaktor vysokých škol úřední povolení od magistrátu Vídně. Byl to cár papíru s nečitelným podpisem.

Rakušané provádějí experimenty přímo v míliónovém městě a vůbec jim to nevadí. Zato jim vadí reaktory vzdálené stovky kilometrů. Jak takové experimentování se štěpným materiálem dopadlo v Černobylu víme všichni. Nehody ve vídeňském reaktoru jsou jistě přisně tajeny jako státní tajemství. Reaktor je bazénového typu TRIGA Mark II. Řídícími elementy jsou borkarbidové (B4C) tyče. V provozu je tento reaktor průměrně 220 dní v roce. Údaj je podle posledního update webové stránky z ledna 2008. Je to situace, jako kdyby namísto holešovické elektrárny v Praze stál experimentální nebezpečný reaktor řízený tyčemi jako v Černobylu. Tam to byly sice grafitové tyče, ale grafitem je vídeňský reaktor obložen. A grafit, jak všichni víme, výborně hoří.

Rakousko na evropské energetické burze dokupuje proud, který nutně potřebuje a který není schopno vyrobit. Že tento proud pochází ze 30 % z jaderných elektráren se víceméně tají. Pravda, Rakousko elektřinu i vyváží, ale ještě více ji dováží. Souvisí to s tím, že vyrobená elektřina se musí okamžitě spotřebovat. Zcela přesvědčivé by bylo, kdyby se česká media soustředila na rakouské elektrárny a referovala o všech nehodách a každém gramu uranu, který Rakousko vyprodukuje a vypustí do životního prostředí. ¨
V Rakousku schází otevřená diskuse o energetice. Těch pár racionálních stoupenců energie z jádra raději mlčí. Mlčí, aby neohrozili svou rodinu, protože by mohli přijít o místo. Politici se raději věnují ideologii než faktům. Rakouský parlament ignoruje doporučení velkých firem jako je Wien Strom a jedná podle svých mylných ideologických hledisek a předsudků. Sedí v něm totiž výlučně právníci (občas s ekonomickým vzděláním), kteří nejsou schopni pochopit přírodovědné souvislosti. Zato dělají to, co se během studia práv naučili. Hádat se. A tak se například Eva Glawischnigová, poslankyně za rakouskou stranu Zelených. Vyplynulo to ze zprávy Rakouské tiskové agentury (APA) z 3. srpna 2007 15:25 publikované například v deníku Der Standard. List píše:

Proces proti jaderné elektrárně Mochovce: Glawischnigová to vzdává

• Náklady získávájí převahu – Proces bude pravděpodobně odložen na neurčito – Uvažuje se o krocích ve Strassburgu

Zastupující spolková mluvčí rakouských Zelených, Eva Glawischnigová, vzdává devět let trvající proces proti slovenské jaderné elektrárně Mochovce. Glawischnigová v pátek na tiskové konferenci ve Vídni oznámila, že si jako soukromá osoba nemůže další vedení procesu dovolit, poněvadž procesní riziko obnáší 100 000 Euro. Příslušná soudkyně obvodního soudu Vídeň Hernals pravděpodobně odloží proces na neurčito. „Rizikové náklady nemohu nadále nést“, zdůvodnila Glawischnigová svůj krok. Žalobu podala v létě 1998 společně s jednou tehdejší okresní radovou. Obě ve Vídni žíjící žalobkyně se cítily ohroženy na svém zdraví 160 km východně položenou „bezpečnostně-technicky nedostatečně vybavenou“ jadernou elektrárnou. Obvodní soud v Hernalsu v únoru 2005 rozhodl, že provozovatel JE Mochovce musí buďto elektrárnu dovyzbrojit (v originálu „nachrüsten“) nebo odstavit, aby se zabránilo šíření radioaktivním emisím. (Pozn: Je možné, že soud se pravděpodobně domníval, že v Mochovcích nejsou rakety na odstřel letadel nebo tanky apod.)

Žaloba odmítnuta
Zemský soud ve Vídni jako nejbližší vyšší instance ale tento rozsudek v červenci 2005 zrušil, poněvadž neexistoval důkaz o bezpečnostních nedostatcích. (Pozn.: Žalobkyně asi nedodaly důkazy o existenci raket a tanků.) Případ se nyní nachází u okresního soudu Hernals. Soudkyně chtěla celé důkazní řízení znovuobnovit a žádala procesní „foršus“ (pozn.: chtěla si proces nechat zaplatit předem; „foršus“ je ve Vídni obvyklý brněnský hantec.) ve výši 28 000 Euro, stěžovala si Glawischnigová, vzděláním právnička. Obě žalobkyně obnos nesloží, pročež soudkyně proces odloží, řekla právnička (pravděpodobně má APA na mysli Glawischnigovou). Glawischnigová si stěžovala na nezájem státních institucí finančně podporovat její žalobu.
Zelená politička nyní uvažuje o krocích před strassburským Evropským soudem pro lidská práva, který by kvůli dlouhému procesnímu řízení mohl Rakousko odsoudit.

Rakousko je idylická země a má své reprezentantky. Jedna větší, druhá menší. O radioaktivitě z uhlí nemají ale pochopitelně ani tušení.

Na zprávě jistě také udivuje, že rakouský obvodní soud se domnívá, že má mezinárodní pravomoci.

Jaderná energie je velmi čistým energetickým zdrojem, který při běžném provozu nezatěžuje přírodu. Neprodukuje žádné oxidy uhlíku, které hnutí Zelených z neznámých důvodů nenávidí, a má nulové emise radioaktivity v porovnání s uhelnými elektrárnami.

Zatížení životního prostředí elektrárnami stejného výkonu 1000 MW v tunách / rok. Při použití hnědého uhlí je spotřeba paliva dvakrát až třikrát vyšší a emise síry dokonce třikrát vyšší. V tabulce neuvedené radioaktivní výstupy, “zelenou” lobby pomlouvané jako odpad, jsou vzácnou surovinou pro budoucí generace a nejsou zde proto uvedeny. (Vesmír, 80, 69, 2001/2).

Zdroje:
Chiras Daniel D., 1998: Environmental Science: A system Approach to Sustainable Development. Belmont, CA, Wadsworth Publishing Company.
Dunningham William P., Woodworth Saigo Barbara, 1997: Environmental Science: A Global Concern. Dubuque, IA, W.C.Brown Publisher.
Zielinski, R.A., and Finkelman, R.B.: Radioactive Elements in Coal and Fly Ash: Abundance, Forms, and Environmental Significance. U.S. Geological Survey Fact Sheet FS-163-97, 4 p
USGS, 1997
USGS