Mravenci byli vždy dáváni za příklad vzorné spolupráce a obětování zájmů jednotlivce ve prospěch celku. Mraveniště pak bylo popisováno jako vzor ideálního státu, kde se všichni snaží o prospěch celku, a proto jsme si o mravencích vždy mysleli, že pracují společně ve prospěch celé kolonie, místo aby se snažili o svůj vlastní prospěch. Ale doktor Bill Hughes z fakulty biologických věd našel důkazy, které otřásly touto iluzí. Spolu s profesorem Jakobusem Boomsmou z kodaňské univerzity objevili, že někteří mravenci jsou schopni podvádět zaběhnutý systém, aby zajistili, že právě jejich potomstvo se stane reprodukceschopnými královnami spíše než neplodnými dělníky.
„Léta přijímaná teorie byla, že královny se vyvíjejí pouze díky speciální výživě, jíž jsou některé larvy krmeny a ta umožní jejich vývoj směrem ke královnám, díky tomu by měly mít všechny larvy stejnou příležitost stát se královnami,“ vysvětluje Dr Hughes. „Ale my jsme provedli analýzy DNA v pěti koloniích mravenců „střihačů listí“ a objevili jsme, že potomstvo některých otců má větší pravděpodobnost stát se královnami než potomstvo ostatních. Tito mravenci mají „královské“ geny – geny dávající těmto mravencům jakousi nefér výhodu, která jim umožňuje zplodit potomstvo se schopností připravit mnoho jejich altruistických sester o šanci stát se královnami.“
To, co vědce nejvíc mátlo, bylo, že tyto „šlechtické“ genové linie byly vždy velmi vzácné v každé z kolonií. Dr. Hughes říká: „Nejpravděpodobnějším vysvětlením musí být, že mravenci se tak záměrně brání odhalení. Pokud by se v jednom mraveništi vyvinulo příliš mnoho královen z jedné genetické linie, ostatní mravenci by to mohli zjistit a zakročit proti nim. Proto si myslíme, že samečci s těmito královskými geny objevili způsob, jak rozšířit své potomstvo do více kolonií aniž by pak bylo odhaleno. Výjimečnost těchto královských linií je vlastně evoluční strategií, jak v podstatě podvodem zabránit svému potlačení od altruistických davů, jejichž práce využívají.“
Několikrát za rok mravenčí kolonie vychová samečky a mladé královny, kteří odletí ven z mraveniště na svůj „svatební“ let. Samečkové umírají krátce po páření a oplodněné samičky hledají nové kolonie. Výzkumníci jsou dychtiví studovat tento proces ještě o něco důkladněji, aby určili, jestli je jejich hypotéza správná a strategie připařování samečků s královskými geny zaručuje jejich výjimečnost tak, aby udrželi své výhody spočívající v jejich neodhalení „neurozenými“ protějšky.
Nicméně objevy vědců dokazují, že i když jsou kolonie společenského hmyzu často uváděny jako důkaz toho, že společnosti mohou být založeny na rovnostářství a spolupráci, nejsou tak utopické jak vypadají.
William Hughes: „Když studujeme společenský hmyz, jako jsou mravenci a včely, je spolupráce častým aspektem jejich společnosti, který na první pohled vyčnívá. Nicméně, podíváte-li se více do hloubky, můžete vidět střety a podvody – samozřejmě i lidská společnost je výborným příkladem těchto vlastností. Mysleli jsme si, že mravenci byli výjimkou, ale naše genetické analýzy ukázaly, že jejich společnost je také prostoupena korupcí – a k tomu ještě královskou korupcí!“
Zdroj: University of Leeds.