Lee Berger z jihoafrické university ve Witwatersrandu odhalil v jedné jeskyni na mikronéském ostrově Palau ostatky 26 lidí velmi malého vzrůstu. Tito lidé žili na ostrově před 1000 až 3000 roky.

 

Naleziště ostatků člověka floréského (Homo floresiensis) je odtud vzdáleno jen 2000 kilometrů. Připomeňme si, že Homo floresiensis přezdívaný sdělovacími prostředky „hobit“ žil ještě před 13 000 roky na ostrově Flores. Byl vysoký asi jeden metr a měl mozkovnu srovnatelnou s velikostí s šimpanzem.

 

 

Vlevo model lebky moderního člověka, vpravo lebky palauských trpaslíků.

 

 

 

 

 

Vědci vedou líté spory, zda byl „hobit“ samostatným lidským druhem a nebo zda jde pravěké příslušníky našeho druhu Homo sapiens postižené nějakým defektem. Tábor odpůrců vidí v „hobitech“ jedince postižené dědičnou mikrocefalií, hypothyrodidismem  a dalšími chorobami. Neméně početný a vlivný tábor zastánců shazuje argumenty odpůrců ze stolu.

 

Berger nevidí v palauských trpaslících nový druh člověka. Podle něj jde o lidi, kteří zakrsli v důsledku adaptace na omezené zdroje potravy na ostrově a nebo v důsledku genetické poruchy.

 

Mnoho odborníků palauské trpaslíky odmítá snad ještě vehementněji než „hobity“. Například americký antropolog Scott Fitzpatrick z North Carolina University je přesvědčen, že Berger objevil pohřebiště dětí. Sám odhalil podobné pohřebiště na ostrově Orrak vzdáleném jen čtyři kilometry od Palau. Podle něj pohřbívali původní obyvatelé souostroví děti  na jedno místo.Fitzpatrick nevidí důvod, proč by se měli na Palau vyvinout lidé v trpaslíky, když všude kolem žijí v Pacifiku lidé zcela normálního vzrůstu.

 

Zlou krev nadělal způsob, jakým byl objev zveřejněn. Vědecká stať sice vyšla v PLoS ONE, ale předtím už byl odvysílán dokumentární film National Geographic Society, která Bergera finančně podporovala. V USA se bude vysílat sice až 17. března, ale v Asii šel televizní dokument do éteru už 1. března 2008, tedy ještě před zveřejněním studie v PLoS ONE.

 

 

 

 

Film pobouřil nejen vědce, ale i domorodce, kteří Bergera viní, že jeho výzkum byl jen záminkou k pořízení filmových záběrů z posvátného pohřebního místa. Vlna zájmu o jeskyni, kterou promítání filmu vyvolalo a zřejmě ještě vyvolá, může celé místo – ať už v něm vidíme posvátné pohřebiště nebo cenou archeologickou lokalitu – nenávratně poškodit. Místní správa už montuje na vchod do jeskyně mříže.

 

Z paleoantropologického hlediska jsou na „trpaslících z Palau“ bezesporu pozoruhodné některé fyzické znaky, které se shodují s floréskými „hobity“.  Byli i stejně velcí a to znamená, že byli podstatně menší než „pygmejové“ známí z pacifické oblasti. Na druhé straně ale neměli zmenšenou mozkovnu a nesou četné znaky typické pro Homo sapiens.

 

 

Berger je přesvědčen, že jde o lidi druhu Homo sapiens a nepředpokládá, že by byli příbuzní lidem druhu Homo floresiensis. Naopak, je přesvědčen, že některé znaky, o něž se opírá zařazení „hobita“ k samostatnému druhu, jsou ve skutečnosti adaptací na život v ostrovní izolaci.
 

 

 

 

Pramen: PLoS ONE, Nature, University of the Witwatersrand