Při léčbě neplodnosti oplozením „ve zkumavce“ je v těle ženy po hormonální stimulaci donucen k dozrání větší počet vajíček. Ta lékaři pacientce odeberou a v laboratoři je nechají v misce se živným roztokem oplodnit spermiemi otce. Vzniklá embrya pak po určitou dobu kultivují v laboratoři. Následně jsou nejkvalitnější zárodky přeneseny do dělohy matky, kde mohou zdárně dokončit vývoj.

 

 

„Neznáme všechny podmínky v těle matky, za kterých zárodky při přirozeném oplození vznikají a vyvíjejí se,“ přiznal přední britský odborník na léčbu neplodnosti Simon Fishel v rozhovoru pro populárně vědecký časopis New Scientist. „Je to velmi dynamické prostředí, které se neustále mění. V laboratoři ho nedokážeme úplně napodobit.“

 

 

Na jedné straně by bylo žádoucí zkrátit laboratorní kultivace embryí na minimum, aby se lidská embrya dostala co nejdříve do těla matky a zbytečně netrpěla. Na druhé straně se však teprve během laboratorní kultivace ukáže, která embrya jsou nejživotaschopnější. Když lékaři vyberou pro přenos nejlepší embrya, stoupá šance na narození dítěte.

 

 

Řešení tohoto dilema slibuje „silikonová děloha“ vyvinutá společností Anecova. Jde o hadičku o průměru menším než jeden milimetr a dlouhou asi půl centimetru. Její stěna nese 360 mikroskopických otvůrků. Do nitra hadičky je vneseno osm až dvanáct vajíček spolu se spermiemi a takto naplněnou „silikonovou dělohu“ vsunou lékaři na několik dní do dělohy matky.

 

 

Lékaři předpokládají, že k oplození i počátečním fázím vývoje vzniklých embryí tak dojde v přirozenějším prostředí. Zárodky přitom zůstávají pod kontrolou. Po čtyřech dnech lékaři „silikonovou dělohu“ opět vytáhnou a v laboratoři z ní uvolní embrya, která pod mikroskopem zhodnotí. Nejkvalitnější zárodky definitivně přenesou matce. 

 

 

Po malé ověřovací studii v Belgii začínají „silikonovou dělohu“ rozsáhleji testovat britské kliniky sdružené v konsorciu CARE Fertility. Vedoucí výzkumného týmu Simon Fishel si od „silikonové dělohy“ slibuje, že poskytne zárodkům lepší podmínky a ty budou životaschopnější.

To by umožnilo snížit počet používaných vajíček a omezit dávky hormonů podávaných pacientkám. Fishel doufá, že bude moci snížit i počet embryí přenášených do dělohy budoucí matce. Tím by se redukovalo riziko vícečetných těhotenství a porody dvojčat nebo trojčat, které bývají po oplození „ve zkumavce“ celkem časté. Vícečetná těhotenství jsou riziková jak pro matku tak i pro její děti.

 

 

 

„Silikonová děloha“ přes všechny potenciální výhody neumožňuje embryím vývoj za zcela přirozených podmínek. K přirozenému oplození dochází ve vejcovodu a tam se také odehrává počáteční vývoj zárodku. Do dělohy se embryo dostává až po sedmi dnech. Pokud dochází k oplození a časnému vývoji v „silikonové děloze“ umístěné do matčiny dělohy, neocitají se pohlavní buňky ani zárodky v prostředí, kam správně patří.

 

 

„Podmínky v „silikonové děloze“ se podobají podmínkám matčina těla jistě mnohem více než podmínky, za jakých jsou embrya kultivována v laboratoři,“ řekl pro New Scientist mluvčí British Fertility Society Laurence  Shaw. „Teprve zkoušky na klinikách ukážou, nakolik je „silikonová děloha“ pro oplození a vývoj zárodků vhodná.“

Pramen: Anecova