Už Charles Darwin zmiňoval, že na dětech je něco zvláštního, co působí na dospělé, aby reagovali a starali se o ně tak, aby zvýšili šance na přežití „mláďat“ svého druhu. Nositel Nobelovy ceny zoolog Konrad Lorenz tvrdil, že tuto náklonnost a zvláštní chování dospělých způsobuje „vrozený spouštěcí mechanismus“, který reaguje na proporce dětské tváře, odlišné od tváří dospělých. Pro malé děti je charakteristická relativně velká hlava, obličej s velkýma a hluboko zasazenýma očima a „naducané tvářičky“. Diskutovalo se o tom, že právě tyto dětské rysy zvětšují u dětí šance na přežití, díky tomu, že vyvolávají tyto „rodičovské“ instinkty. Ale neurologická podstata odlišné reakce na tvář dítěte a dospělého zatím nebyla objasněna.
Při pohledu na tvář miminek a dospělých osob, mozek vykazuje rozdílné reakce. Rozdíl se ale týká jen oblasti střední orbitofrontální kůry (OFC). V této mozkové lokalitě se reakce po pohledu na dětskou tvář objevuje již po cca 130 milisekundách. Pohled na tvář dospělce ale v tomto místě mozku žádnou reakci nevyloudí.
B) Reakce v druhé sledované mozkové oblasti (konkrétně v pravé FFA) se ve srovnání s předchozí mozkovou oblastí (OFC) sice objevila o nepatrný okamžik dříve, ale jinak se tyto reakce v podstatě od sebe téměř nelišily. Této oblasti mozku je v podstatě jedno, zda se koukáme na dětskou nebo dospělou tvář. Reaguje vždy stejně. Aktivita se zde objeví po zhruba 100ms. Bílá tečkovaná čára (a oranžová šipka) označují okamžik, kdy osobě byla ukázána tvář.
Morten Kringelbach a Alan Stein z Oxfordské univerzity se spolu s dalšími kolegy rozhodli ověřit hypotézu, že mozek dospělé osoby by měl odlišně reagovat na tvář neznámého dítěte a neznámé dospělé osoby a tyto rozdíly v mozkové aktivitě by měly být velmi brzy patrné.
„Našli jsme velmi specifickou a velmi rychlou známku nervové aktivity ve střední orbitofrontální kůře, jako reakci na dětskou tvář. To poskytuje důkaz pro možnou existenci „vrozeného spouštěcího mechanismu“ popisovaného Lorenzem, který způsobuje změnu chování dospělých vůči dětem. Ovšem do jaké míry je tato reakce opravdu vrozená nebo naučená je stále neznámé. Přinejmenším můžeme říci, že tato specifická reakce ve střední orbitofrontální kůře na tvář neznámého dítěte se objevuje tak rychle, že je téměř určitě rychlejší než cokoliv, co lze vědomě ovládat.“
Výzkumný tým využil metody zvané magnetoencefalografie (MEG) – umožňující vynikající časové (milisekundy) a prostorové (milimetry) rozlišení při snímání aktivity celého mozku. Dokáže zjistit již velmi časné reakce (do 150 milisekund), což je právě doba, během které se projeví většina optických vjemů.
Protože bylo potřeba zajistit, aby reakce na tváře dětí a dospělých nemohly být vědomě ovlivňovány zkoumanými osobami a mozkové reakce byly automatické, použili vědci při pokusu implicitní úkol, při kterém se měli účastníci soustředit na malý červený křížek a stisknout tlačítko v okamžiku, kdy se jeho barva změní na zelenou.
Tato událost nastávala pseudonáhodně s průměrnou frekvencí jedné barevné změny zhruba po šestnácti obrázcích dětí nebo dospělých s různými výrazy tváře (šťastné, neutrální, smutné), které se zobrazovaly na okamžik pouhých 300 milisekund.
Při tomto pokusu Byly zjištěny významné rozdíly v mozkové aktivitě, když účastníci pokusu uviděli tvář miminka na rozdíl od tváře dospělého. Základním zjištěním byla relativně krátká vlna aktivity ve střední orbitofrontální kůře (OFC) kolem 130 ms v reakci na tvář dítěte, ale ne na tvář dospělého. Střední orbitofrontální kůra tak zřejmě zajišťuje nezbytnou pozornost a možná i emocionalitu potřebnou pro odlišení dětských tváří. Ta je potřebná pro odlišné chování k dětem, jako někomu vyžadujícímu zvláštní pozornost, a hraje tak klíčovou roli při nastavení „rodičovských pout“.
Význam tohoto objevu spočívá hlavně v možnosti jeho klinického využití při omezování poporodních depresí, které jsou poměrně běžným jevem. Udává se, že se tento problém postihuje přibližně 13 procent matek (nejen po porodu ale i během šestinedělí).
Poporodní deprese bývá spojována s pasivním a někdy dokonce až nepřátelským přístupem matky k dítěti, protože ta není schopna odpovídajících reakcí na projevy dítěte. Byly získány důkazy z hloubkové mozkové stimulace spojující depresi s vedlejší oblastí mozkové kůry která má silnou vazbu na střední OFC. To podporuje možnost, že sekundární změny v aktivitě středního OFC při depresi mohou také negativně ovlivnit rodičovské reakce.
Další výzkum by mohl určit, zda tyto časné a specifické odezvy střední orbitofrontální kůry na tvář miminka (vlastního nebo cizího) jsou ovlivněny a nebo dokonce potlačeny depresí, čímž by se mohl vysvětlit tento nedostatek mateřské citlivosti.
Tento výzkum by mohl vést k vytvoření postupu vedoucímu k včasnému rozpoznání žen potenciálně ohrožených vznikem poporodní deprese a možná tak zachránit některé z dětí, které by na to mohly doplatit.
Zdroj: Public Library of Science