Časopis komory amerických veterinárních lékařů zveřejnil výsledky výzkumu prováděné pracovníky Oregonské státní univerzity. Výzkumy se týkají skupiny virů nazývaných vesiviry.  Zmíněné viry patří do skupiny calicivirů a jsou označovány za původce choroby, která od roku 1930 způsobovala opakované vzplanutí infekce a hynutí prasat. Podle těchto virů dostala choroba prasat také svůj název - vesikulární exanthém neboli zkráceně VES. Choroba se vyznačuje tvorbou puchýřů v dutině tlamní, nosní a na spodních částech končetin. Projev choroby je velmi podobný slintavce a kulhavce – chorobě, která je přenosná a postihuje řadu živočišných druhů. Dodnes se v USA mělo za to, že vesiviry jsou zámořského (cizího, zahraničního) původu. Pracovníci oregonské univerzity tvrdí, že vesiviry jsou pravděpodobně odpovědné  také za onemocnění lidí (předčasné porody, aborty a zřejmě i za hepatitidu). Vesiviry byly nyní zjištěny i v plicní tkáni uhynulých fétu u skotu.

Za překvapivou lze označit skutečnost, že vesiviry jsou endemické pro určité mořské  druhy zvířat, přesněji pro mořské savce. Jsou to právě oni, kdož byli nyní shledáni jako reservoár všemožných calicivirů, včetně vesivirů - skupiny virů, která byla příčinou velkých epidemií u hospodářských zvířat a které již způsobily tolik škod americkým farmářům.

Popisované viry jsou schopny se vyskytovat, jak v „hloubkách oceánů“, tak v rodinách farmářů a  jsou také schopny překonávat mezidruhovou bariéru. Vesivirové infekce byly pozorovány u prasat, tuleňů, koček, psů, velryb, lidí a nyní i u koní a skotu. Onemocnění se projevuje celou škálou symptomů (podle závažnosti onemocnění) od puchýřků na sliznicích přes hepatitidu, průjmy, zmetání, pneumonie, encefalitidu, zánět osrdečníku až po fatální krvácivost tkání.