Výzkumný pracovník z oboru porodnictví  Gary Smith z univerzity v Michiganu slyšel o podivném jevu chování kapalin. Pokud kapaliny tečou v mikroskopicky tenkých proudech, a tyto proudy se setkají, téměř u nich nedochází k vzájemnému promíchání obou toků. I když mezi proudy není žádná oddělovací stěna, nespojí se, ale pokračují po jistou dobu každý zvlášť. Byl to právě Smith, kterého napadlo tento jev využít ke třídění spermií. Zhotovil silikonovou komůrku pro kterou, snad proto, že je ze silikonu, zvolil termín  „čip“. Tento čip na spermie má uvnitř vyleptány tenké dírky, ty se  uprostřed čipu setkávají, spojují se a po určité společné trase se zase rozpojí a každá jde svým směrem. Čip je velikosti poštovní známky a vyleptané dírky mají průměr pouhou polovinu milimetru. Na jednu stranu čipu s dírkou je nakapáno semeno, na druhou slaný roztok. Obě tekutiny se čipem pod mírným tlakem "proženou". Jakmile dojde uvnitř čipu ke spojení obou toků tekutin, pohyblivé spermie svým aktivním pohybem přechází do proudu slaného roztoku, zatímco nepohyblivé a mrtvé spermie jsou unášeny ve svém původním proudu, proudu tvořeného původním semenem, jinam.

Geniální věci bývají jednoduché, platí to i o tomto čipu. Pokud do něj výzkumníci zavedli lidské sperma, které obsahovalo pouze 45% zdravých pohyblivých spermií, čip je dokázal zkoncentrovat na 98%! A prakticky k tomu potřeboval jen trochu slané vody (fyziologický roztok).

U mužů s poruchami plodnosti v důsledku nízkého počtu spermií v ejakulátu se zatím ke zkoncentrování živých spermií používá centrifugace ejakulátu na kapalinách o různé specifické hmotnosti (hustotním gradientu). Při použití této metody ale dochází často k poškození spermií a k tvorbě chuchvalců v důsledku splétání a lámání bičíků spermií.

Lidské spermie. Výzkumy ukázaly, že dnes je 7 - 10% mužů neplodných

Poruchy plodnosti se stávají vážným problémem ve všech ekonomicky rozvinutých společnostech. Mužů s nenormálním spermatem kvapem přibývá. Tento jev je dáván do souvislosti s hormonálním – estrogenním působením používaných látek a s globální kontaminací našeho životního prostředí. Přibývá neplodných párů  kde je na vině je muž, respektive jeho ejakulát, který obsahuje tak malé množství živých spermií, že není schopen zajistit oplodnění. Popsaná metoda, pro kterou již někteří razí termín „čipování spermií“ umožní u těchto mužů vychytat a zkoncentrovat i tu malou špetku živých spermií, která se vyskytuje v lavině miliónů mrtvých spermií. Získání i nepatrného množství zdravých spermií může již na stávajícím stupni znalostí a technických možností, zajistit neplodnému páru vlastního potomka – stačí použít oplodnění ve zkumavce - in vitro fertilizaci a nebo, je-li spermií ještě méně - přímo injekci jediné zdravé spermie přímo do vajíčka.
Zdá, se ale, že  „čipování spermií“ nebude hitem dlouho. Podle Helen Pearson, autorky článku na toto téma v časopise Nature jsou zkoušeny automatizované čipy, na nichž rostou myší vaječné buňky… Čipy na spermie tedy jen zapadají do mozaiky možností, které nabízí rychle se rozvíjející oblast biologického výzkumu v oblasti reprodukce.

Pramen:  Reproductive Biomedicine Online