Sonda Mariner 10 byla dlouhou dobu jedinou sondou, která navštívila Merkur. Kolem planety 3krát proletěla v 70. letech, ale nikdy nesestoupila na oběžnou dráhu. Během těchto tří návštěv zmapovala asi 45 % Merkurova povrchu. Messenger při nízkém průlety 14. ledna odkryl asi polovinu neprozkoumaného povrchu planety.

 

Všech 7 přístrojů na sondě Messenge během víc než dvou dnů nepřetržité vědecké aktivity pořídilo 1213 snímků a shromáždilo tak velké množství dat, že se vysílaly zpět na Zemi téměř čtyři dny.

 

„Byl jsem ohromen kvalitou těchto snímků. Měl jsem pocit, že se dívám na zcela novou planetu,“ řekl Robert Strom (University of Arizona), člen vědeckého týmu Messenger.

 

„Každá část planety, viděná nebo neviděná (dříve), je nová,“ řekl Strom. A ještě dodal, že „zatím vidíme jen špičku ledovce“.

 

„Na Merkuru mnohé vypadá jinak, než jsme čekali," řekla Bethany Oberst Oberst (Carnegie Institute of Washington). A Sean Salomon (CIW), vědecký vedoucí projektu Messenger, dodává: „Messenger pořídil snímky, které jsou pro nás zlatým dolem“.

 

Messenger odhalil povrchové rysy na Merkuru, které nebyly nikdy pozorovány na jiné planetě ani měsíci. Astronomové museli přehodnotit svůj názor na pánev Caloris. Pánev o průměru 1300 až 1500 km vznikla po dopadu velkého objektu někdy před 3,8 až 3,9 miliardami let. „Po srážce byl vynesen materiál z nitra na povrch,“ řekl Salomon.

„Očekávali jsme, že okrajové valy pánve Caloris tvoří materiál, který pochází z velkých hlubin.“ Ale navíc astronomové objevili blízko středu pánve Caloris zajímavý 40km kráter, který podle svého vzhledu dostal přezdívku „Pavouk“ („Spider“). Stal se zájmem Messengerovo vědeckého týmu, protože jim umožňuje studovat prvotní materiál z nitra planety. Ale není jasné, jestli kráter vznikl současně během utváření „pavouka“ nebo až potom. Od kráteru se přes pánev táhne více než 100 úzkých rovných rýh. Některé terorie se přiklánějí k názoru, že brázdy se vytvořily v tuhnoucím materiálu, který zalil pánev Caloris.

 

„Viděli jsme už řadu impaktních pánví ve Sluneční soustavě,“ řekla Louise Prockter (Johns Hopkins University Applied Physics Laboratory). „Ale ještě nikdy jsme v jejich centru neviděli něco takového.“

 

Merkur je vedle Země jedinou terestrickou planetou s aktivním magnetickým polem a magnetosférou.
Podle současných teorií magnetické pole vzniká při rotaci tekutého jádra planety (magnetické dynamo). Ale Merkur je tak malý, že jeho kovové jádro mělo utuhnout již před dávno. Sopečná činnost v minulosti planety je důležitým důkazem, že nitro planety bylo v rané historii tekuté.

 

 „Mercurova magnetosféra je té pozemské možná podobná víc než jsme si mysleli,“ řekl Thomas Zurbuchen (University of Michigan). Vyřešení této klíčové otázky by pomohlo odhalil historii i budoucnost zemského magnetického pole. Data z Merkuru by také mohla objanit osud chybějících magnetických polí na Venuši a Marsu.

 

Na první pohled je povrch Merkuru i Měsíce skoro stejný. Ale spektrometr odhalil rozdíly v chemickém složení obou těles. Pánev Caloris je zaplněna jasným materiálem, zatímco výše položené oblasti planety jsou tmavší. Je to opak toho, co známe z Měsíce. V Mercurově velmi řídké atmosféře Messenger objevil sodík, vápník a vodíkové emise. Atmosféra, v níž se srazí atomy jen zcela výjimečně, je protažena od planety do vzdáleností větší než 40 000 km.

 

Vědci věří, že detailní průzkum Merkuru je další mozaikou do skládačky, která by měla odhalit raná stádia formování Sluneční soustavy a zejména naší Země.

 

Zdroj: https://www.spaceflightnow.com/news/n0801/31messenger