JVP, neboli Journal of Vertebrate Paleontology, standardně vychází ve verzi „papírové“ i elektronické. Nevýhodou nás, kteří čekáme na verzi elektronickou, je skutečnost, že vychází mnohem později. To je často důvodem toho, že jsme schopni o některých zajímavých faktech poinformovat později než zahraniční média, ač si tedy troufám říct, že ta, vzhledem ke kvalitě textu a stále stejným údajům na několika různých serverech, častokrát zcela jistě nemají k dispozici ani verzi papírovou.
Takže co nám poslední JVP přineslo? Jak už se možná někteří z vás někde dočetli, Stephen Brusatte a Paul Sereno publikovali již docela dlouho očekávanou práci na téma karcharodontosaurida z nigerské formace Echkar (cenoman), nám známého už z jejich společné „publikace“ z roku 2005. Dinosaurus, jež je znám pouze na základě fragmentárního materiálu lebky a těla cervikálního obratle, byl nazván Carcharodontosaurus iguidensis, takže jeho nejbližším příbuzným je logicky Carcharodontosaurus saharicus, notoricky známý Afričan, jehož nejimpozantnějším známým fosilním materiálem je přibližně 1,6 m dlouhá lebka z marocké formace Kem Kem.
Když už je řeč o novém karcharodontosaurovi, je na místě připomenout, že ne všechny internetové stránky nebo populárně-naučné časopisy jsou 100% důvěryhodnými zdroji (zvláště pak když jen prakticky zkopírují to, co už bylo psáno jinde). Mám zde především na mysli odhady dravcovy délky, které se dle zahraničních zdrojů, často citujících Brusatteho, pohybovaly okolo 44 stop, což je přibližně 13,5 m (obecně se uvádí odhady mezi 13 a 14 metry). Je třeba si ale uvědomit, že C. iguidensis není tak kompletní, abychom si to mohli dovolit opakovat všude, kde se o něm zmiňujeme. C. iguidensis byl beze sporu obrovským dravcem, ale pokud jde o jeho délku, s jistotou lze jen říct to, že byl delší než deset metrů, protože pokud se jedná o nový druh rodu Carcharodontosaurus, jak tvrdí autoři studie (data matrix v práci chybí), musí být délka odhadnuta na základě jiných karcharodontosauridů (nejlépe rodů Giganotosaurus, Mapusaurus a Tyrannotitan). C. saharicus je na to jednoduše příliš fragmentární.
Na závěr lze naznačit, že přítomnost dalšího druhu karcharodontosaura v Africe může znamenat, že část zkamenělin původně řazených k C. saharicus ve skutečnosti patří k C. iguidensis. To je ovšem otázka dalších studií a pravděpodobně i nálezů.
Dalším novým dinosaurem z posledního loňského JVP je 73,5 Ma starý Velafrons coahuilensis Gates et al., 2007. Tento dinosaurus s neobvyklým rodovým jménem byl objeven, jak už ostatně napovídá druhové jméno, v mexickém státě Coahuila. Jedná se o hadrosaurida z podčeledi Lambeosaurinae, což v době, kdy se jednalo o jediný známý údaj, vyvolalo otázky, zda společně s enigmatickým druhem ?Lambeosaurus laticaudus, který byl popsán Morrisem již v roce 1981, a jehož odhadovaná délka se pohybuje za hranicí patnácti metrů, nejsou ve skutečnosti jedním a tímtéž druhem. Bohužel... nejsou. Nebo se to každopádně nedá ze známého materiálu obou druhů zjistit. Kosterní pozůstatky velafronse totiž zahrnují pouze téměř kompletní lebku juvenilního jedince (což jen tak mimochodem vzbuzuje určité pochyby o validitě celého rodu). Oba druhy navíc liší i původ. Velafrons coahuilensis pochází ze sedimentů formace Cerro del Pueblo, zatímco druh ?Lambeosaurus laticaudus známe z formace El Gallo.
Samotný druh ?Lambeosaurus laticaudus je dle autorů studie nomen dubium, protože nemá žádné synapomorfní znaky, které by ho jednoznačně spojovaly s jakýmkoli rodem lambeosaurina. Zároveň ovšem dodávají, že se u něj neobjevují ani žádné autapomorfní znaky, které by dovolovaly vytvořit pro něj nový rod, takže ?Lambeosaurus laticaudus zůstává i nadále velkou neznámou.
V posledním loňském JVP se samozřejmě objevila celá řada dalších zajímavých studií z oboru dinosaurologie. Emily J. Rayfield a kolektiv si například posvítili na spinosaurida rodu Baryonyx, jehož čelisti byly podobně stavěny jako čelisti gaviála (Gavialis gangeticus), který se v dospělosti živí především rybami. To může napovídat, že i Baryonyx měl podobné stravovací návyky, i když z obligatorní piscivorie jej „obviňovat“ nelze, a to proto, že už dříve byly v jeho útrobách objeveny pozůstatky nejistého druhu iguanodonta. Baryonyx se tedy pravděpodobně živil převážně rybami, ale v případě, že se naskytla možnost ulovit i nějakého dinosaura, neváhal toho využít.
Další zajímavou práci mají na svědomí Michael J. Ryan, Robert Holmes a Anthony P. Russell. A oč se jedná? Inu, už skutečnost, že se na publikaci podílel Michael J. Ryan napovídá, že půjde o rohaté dinosaury z čeledi Ceratopsidae (sám Ryan popsal vloni druh Albertaceratops nesmoi). Vědci tentokrát provedli revizi populárního rodu Styracosaurus. Ten je dle zveřejněné práce monofyletický a zahrnuje dva validní druhy: S. albertensis z Dinosaur Provincial Park v kanadské Albertě a S. ovatus z montanské formace Two Medicine (ten je znám pouze na základě jediné nekompletní lebky). Autoři práce také synonymizovali druh Monoclonius nasicornis s druhem Centrosaurus apertus. M. nasicornis byl Dodsonem a kolektivem (2004) uznán jako mladší synonymum druhu Styracosaurus albertensis, Ryan a kol. v nové studii nicméně upozorňují na fakt, že u „monoklonia“ vystupují všechny diagnostické znaky druhu C. apertus, proto je tento nyní jeho starším synonymem...
Bylo by samozřejmě neslušné nezmínit i další zajímavé publikace, proto článek bude mít pokračování.
Autor článku provozuje stránky Wild Prehistory
Zdroj: Journal of Vertebrate Paleontology