Stanford University

Samuel Strobel: „Pacienta jsme podrobili ozařování a byly mu podány antithymocytové globuliny. Následně byla provedena transplantace. Zároveň byla provedena infuze dárcovy krve obohacené o krvetvorné kmenové buňky. Výsledkem byl permantní chimérismus kostní dřeně, který byl patrný ještě dva roky po transplantaci. Tak byla navozena tolerance příjemce k transplantovanému orgánu.“

Larry Kowalski se narodil jen s jednou ledvinou. I ta mu začala v sedmačtyřiceti letech selhávat. Naštěstí jeho bratr souhlasil s tím, že mu ledvinu daruje. Testy dopadly na výbornou. Bratrova ledvina se pro Larryho ideálně hodila. I tak měl ale Larry vyhlídku, že bude až do konce života užívat léky, které tlumí imunitní obranu. S výjimkou jednovaječných dvojčat není shoda orgánů nikdy dokonalá. I drobné rozdíly mohou rozdráždit imunitní obranu příjemce natolik, že na transplantovaný orgán zaútočí. Larry věděl, že užívání léků potlačujících imunitní obranu s sebou nese i určitá rizika. Můžou mu například postupem času poškodit transplantovanou ledvinu. Ukonejšený imunitní systém nemusí dost razantně  reagovat na vpád virů nebo bakterií. Snížená je i jeho schopnost rozeznat vznikající nádory. Larry Kowalski měl štěstí. Díky Samuelovi Strobelovi ze Stanford University School  of Medicine léky na potlačení imunity užívat nemusí.

Strobel vyvíjí už pětadvacet let metodu transplantace, po které by organismus přijal cizí orgán bez výhrad a pacient by nemusel užívat léky na utlumení imunitní obrany. Pokusy na zvířatech dopadaly tak dobře, že se Strobel rozhodl odzkoušet postup na prvních pacientech. Patřil k nim i Larry Kowalski.

Lékaři nejprve narušili Kowalskému jeho vlastní imunitní systém ozařováním a léky. Pak mu transplantovali ledvinu. Zároveň pacientovi transplantovali i buňky bratrovy kostní dřeně. Strobel doufal, že se bratrova kostní dřeň uchytí v Larryho těle a vyrobí buňky imunitního systému, pro které transplantovaná ledvina nebude cizí. A povedlo se.
Larry se po transplantaci rychle zotavil a za tři měsíce už zase chodil do práce. Zpočátku užíval léky na potlačení nežádoucích reakcí imunitní obrany, ale pak pod kontrolou lékařů jejich dávky postupně omezoval. Po půl roce už léky vůbec neužíval a neměl žádné problémy. Larryho imunitní systém nyní obsahuje polovinu bratrových buněk a ty už déle než dva roky zajišťují smír mezi tělem a transplantovanou ledvinou.
„Urazili jsme hodně dlouhou cestu, než jsme dospěli k první klinické zkoušce, která někomu pomohla,“ shrnul čtvrtstoletí tvrdé práce Strobel.
Zdaleka ne všichni Strobelovi pacienti ale měli takové štěstí. Stejné proceduře se podrobilo dalších šest lidí. Ani u jednoho se nepovedlo dosáhnout stavu, kdy by mohli úplně vysadit léky na tlumení imunitní obrany.

Prestižní lékařský časopis New England Journal of Medicine přináší se zprávou o případu Larryho Kowalskiho ještě dva články, které jsou rovněž velkým příslibem pro pacienty s transplantovanými orgány.

Massachusetts General Hospital

David Sachs: „Transplantace ledvin spolu s kostní dření byla úspěšná.“

David Sachs z bostonské Massachusetts General Hospital popisuje výsledek pěti transplantací ledviny u pacientů, jejichž dárci se lišili v jednom haplotypu HLA. Třem pacientům byla nejprve narušena jejich vlastní kostní dřeň a následně jim byly zároveň s transplantací podány i kmenové buňky kostní dřeně dárce.  U jednoho příjemce došlo k ireverzibilní humorální rejekci orgánu. Následně se podrobil druhé konvenční transplantaci, která dopadla úspěšně. Na základě této zkušenosti byl protokol přípravy příjemce rozšířen o ošetření protilátkami cílenými na B lymfocyty. Transplantaci podle modifikovanému protokolu se podrobili zbývající dva pacienti. U čtyř pacientů bylo možné vysadit imunosupresiva a v následujících dvou až pěti letech žádný z nich neměl obtíže.
Sachs provedl podobnou transplantaci už v roce 1998 při léčbě pacientky, které selhaly ledviny v důsledku onemocnění mnohočetným myelomem. Pacientka byla léčena transplantací kostní dřeně, při které jí byla zároveň transplantována i ledvina. Dárcem byla její setra. Po více než 9 letech nemusí pacientka užívat imunosupresiva a nemá žádné problémy. Sachs provedl úspěšně stejnou transplantaci u dalších šesti  pacientů se selháním ledvin v důsledku mnohočetného myelomu.
Zajímavé je, že jak pacienti s mnohočetným myleomem tak i pacienti bez tohoto nádorového onemocnění, měli v těle přítomny kmenové buňky kostní dřeně dárce jen po omezenou dobu. Navozená imunitní tolerance ale přetrvává i po vymizení kmenových buněk. Svou roli v udržení tolerance zřejmě sehrává transplantovaná ledvina.

Jednoho dne by se transplantace mohly obejít bez imunosupresiv.

„Pokusy na opicích prokázaly, že fenomén, který označujeme jako periferní toleranci,  závisí na přítomnosti dárcovy ledviny. Samotný mechanismus nám ale stále ještě není jasný,“ říká David Sachs.

University of Sydney
Zajímavá je i třetí studie australských lékařů vedených Michelem Stromonem z university v Sydney. Popisuje případ devítileté dívky s hepatitidou, která se podrobila transplantaci jater. Pacientka si po počátečních obtížích vyvinula dokonalou toleranci k transplantovanému orgánu. Její imunitní systém byl těžce postižen následky onemocnění a došlo v něm prakticky ke kompletní náhradě kmenových buněk kostní dřeně buňkami dárce pocházejícími z transplantovaného orgánu. Rok po transplantaci mohli lékaři vysadit imunosupresiva. Pacientka neměla v následující čtyřech letech žádné potíže.