V současné době běží na východě USA řada nákladných projektů, jež si kladou za cíl návrat vybraných míst v krajině do stavu, jaký tu panoval před příchodem Evropanů.
Vodní toky jsou dnes mnohde přeměněné na přímé, umělé kanály rychle odvádějící vodu. Ochránci přírody vynakládají obrovské úsilí a prostředky na jejich proměnu na meandrovité potoky a říčky se štěrkovitým dnem.
Nejnovější výzkum ale dokazuje, že takový vzhled získala krajina a vodní toky až díky intenzivní aktivitě prvních bílých osadníků. Původně bylo východní pobřeží USA kryto bažinami.
Robert Walter a Dorothy Merritsová z pensylvánské Franklin and Marshall College došli k závěru, že první osadníci vykáceli lesy, přeměnili je v pole a vystavěli desítky tisíc malých přehrad, jejichž vodou poháněli mlýny.
V roce 1840 mohlo v oblasti od Jižní Karoliny až po Maine fungovat asi 65 000 mlýnů. V údolích tak vznikaly kaskády přehrad, jejichž hráze vytvářely stupně táhnoucí se napříč celou šířkou údolí. Z okolních svahů zbavených lesa byla erozí snášena do nádrží půda, jež tu vytvářela mocné usazeniny.
Později byl vodní pohon nahrazen uhlím a ropou a mlýny zanikly. Hráze přehrad se zbortily a začaly se z nich uvolňovat nahromaděné sedimenty. To je důvod, proč jsou potoky na východním pobřeží USA po každém vydatném dešti silně zakalené.
Vědci se původně domnívali, že jde o půdu odnášenou erozí z okolních farem. Ve skutečnosti je to půda, kterou spláchly deště do přehrad před 300 roky už v samotných počátcích osídlení východního pobřeží Evropany. Proto nemají protierozní opatření na farmách na kvalitu vody v potocích a říčkách valný vliv. Struktury vytvořené soustavami přehrad jsou na satelitních snímcích patrné ještě dnes. Vzácné deníky z počátků kolonizace potvrzují závěry Waltera a Merritsové. Popisují východní pobřeží dnešních USA jako „bažinaté louky“.
Pramen: Science