V roce 2001 se lesy Amazonie rozkládaly na 5,4 milionech kilometrů čtverečních, což představuje necelých 90% jejich původní rozlohy. Žila tu čtvrtina všech suchozemských živočichů a na konto amazonské flóry připadalo 15% veškeré pozemské fotosyntézy. Od té doby zmizelo každý rok v průměru 18 000 kilometrů čtverečních lesa. Teprve v roce 2007 se podařilo srazit úbytek pralesa na 11 000 km2. Dvě třetiny zničených ploch se proměnily na zemědělskou půdu. Třetina znovu zarůstá pralesem.
V Amazonii se projevuje i globální oteplování. Za poslední desetiletí tu stouply teploty o čtvrt stupně Celsia. Nezdá se to hodně. Ale jen do chvíle, než si uvědomíme, že na konci poslední doby ledové se Amazonie ohřála jen o 0,1°C. Klimatické modely předpovídají, že do konce 21. století teplota v Amazonii stoupne o 3,3°C. Pokud bude lesní porost poničen na rozsáhlejších plochách, mohly by především hluboko ve vnitrozemí stoupnout teploty až o 8°C. Za nejváženější změnu považuje Yavinder Malhi a jeho spolupracovníci vysychání Amazonie. Z tohoto hlediska se zdá nejohroženější východ Amazonie, kde také postupuje odlesňování nejrychlejším tempem.
Nejlépe by měla suchu vzdorovat západní Amazonie na úpatí And, jež zároveň hostí největší druhové bohatství organismů. Přesto i zde vidí vědci velkou hrozbu. Horské lesy v nadmořské výšce od 1500 do 3000 metrů jsou závislé na vláze z mraků, které tuto oblast prakticky permanentně halí. S oteplením vystoupí oblačnost do větších nadmořských výšek a stávající „mlžné lesy“ se ocitnou bez vláhy.
Přesto nemusí být následky sucha v Amazonii tak ničivé, jak vyplývá z počítačových modelů. Pokusy, při kterých byla amazonská vegetace uměle vystavena nižším srážkám, dokazují, že nenarušený amazonský deštný les je k suššímu klimatu poměrně odolný. Má k tomu hned několik předpokladů. Stromy jsou s to čerpat rozsáhlým kořenovým systémem vodu i z velkých hloubek a tamější rostliny se dokážou celkem dobře přizpůsobit i vyšším teplotám. Zvýšení koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší, jejž rostliny využívají k výrobě energie fotosyntézou, dovoluje rostlinám zvládat zvýšenou zátěž v podobě sucha a vyšších teplot. Dokládá to i fakt, že před několika tisíciletími byla celá jižní Amazonie podstatně sušší než dnes, a přesto si své lesy udržela.
Největším nepřítelem deštných lesů je oheň. Přirozené požáry jsou tu vzácné. O to horší jsou následky požárů zakládaných zemědělci. Světový hlad po biopalivech může už brzy tlak na vypalování lesů ještě vystupňovat. Místo lesů porostou olejové palmy na výrobu bionafty nebo plantáže cukrové třtiny pro výrobu biolihu. Pokud se tento scénář uskuteční, může se plocha amazonských lesů do roku 2050 zmenšit na 3,2 milionu kilometrů čtverečních, což by byla zhruba polovina jejich původní rozlohy.