O.S.E.L. - Stařec a moře – bez ryb
 Stařec a moře – bez ryb
O čem by asi tak psal dneska Ernest Hemingway? Býčí zápasy co nevidět ochránci zvířat úplně zakážou, pod zelenými pahorky africkými už se nerozkládají loviště ale rezervace a dokonce ani rybář Santiago ze slavné novely Stařec a moře, by se už se svým úlovkem moc nezapotil, pokud by vůbec něco vytáhl z vody. Ano, je to tak – velké dravé mořské ryby nezadržitelně vymírají.



Kanadský biolog Ransom Myers z Dalhousie University došel zevrubnou analýzou k závěru, že populace  velkých druhů tuňáků nebo mečounů se dnes potácí na 10% stavů z poloviny 20. století. Ve studii publikované v britském vědeckém týdeníku Nature dokazuje, že za posledních 50 let zmizelo z moří 90% těchto jedinečných ryb. Důvod je jasný – bereme si z moře více, než je zdrávo. Velcí mořští dravci dostávají zabrat hned dvakrát. Jednak jsou sami předmětem intenzivního lovu, jednak jim plovoucí továrny na „olejovky“ nenechají v moři skoro nic k žrádlu. Ryby, které uniknou háčkům a sítím, pak strádají nedostatkem.


„Pokud drasticky neomezíme mořský rybolov v globálních měřítcích, pak některé velké dravé ryby, například žraloci, neodvratně vyhynou,“ říká  Myers. Poukazuje také na skutečnost, že velké druhy dravých ryb dnes dorůstají mnohem menších velikostí. „Mořští rybí predátoři z nejvyšších pater potravního řetězce dnes dorůstají často jen pětiny nebo nejvýše poloviny velikosti, jaké dorůstaly tyto ryby ještě před padesáti roky.“


Podle Myerse je nutné, aby světový rybolov poklesl tak, aby se úmrtnost ryb snížila o 50%.  Pokud tak neučiníme, čeká dravé mořské ryby osud dinosaurů.


  


Tuňáci jsou na listině druhů kriticky ohrožených vyhubením. Jestli je nepřestaneme lovit, nebude za chvíli co dávat do lahodných rybích konzerv.


 


  


Kde že loňské sněhy jsou? A velké trofejní ryby s nimi. Dnešní mořští predátoři dorůstají často jen jedné pětiny velikosti, jaké dorůstaly ryby těchto druhů kolem roku 1950.


 


J. Petr


Autor: Jaroslav Petr
Datum:18.05.2003