Odborníci vyrukovali s názorem, že za vymizením dinosaurů stál rozvoj hmyzu a s tím spojený nový způsob přenosu infekcí. Nálezy v jantaru tuto teorii střetu dinosaurů s novým nebezpečím podporují. Exploze hmyzích druhů se rovněž shoduje s dobou, kdy dinosauři z povrchu země mizí. Dělá to dojem, že to do sebe začíná zapadat.
Stávající teorie dokazují, že k vymření dinosaurů došlo následkem dopadu meteoritů, nebo po zvýšené erupční činnosti. Obě teorie ale trpí celou řadou zádrhelů. Patří k nim například problém neschopnosti doložit, že k vymření dinosaurů skutečně tak náhle. Datování dinosauřích nálezů spíše svědčí o tom, že jejich mizení se protáhlo na stovky, tisíce, ba miliony let. To ale s teoriemi vulkanickými, impaktovými a dalšími, jaksi nejde dohromady. Mnohem lepší se v tomto směru jeví souvislost se zmíněným nástupem rozvoje říše hmyzu. Tvrdí to George Poinar, profesor zoologie na Oregon State University. Scénář takového dění popisuje v právě vycházející knize, jejímž vydavatelem je Princetonská Universita.
Zdá se, že evoluční boom hmyzu v období Křídy skutečně byl tím neúprosným trvalým tlakem, kterému dinosauři nakonec podlehli. Celé se to mělo udát v průběhu tisíců let, kdy rozvoj hmyzu a chorob byl rychlejší, než změny, kterými se dinosauři dokázali přizpůsobit. Docela slušně tato teorie zapadá do teorie plasticity genomu a „zamrzlé evoluce“ prof. Jaroslava Flegra.
Teorie označující jako viníka hmyz do inkriminované doby vymření dinosaurů dobře zapadá. Jde o dobu označovanou také jako „K-T předěl“. Týká se období před zhruba 65 miliony let (geologicky překrývá konec Křídy a začátek Třetihor).
Podle Poinara se právě na konci Křídy rozmohlo rozšiřování mikrobů hmyzem. Je to neuvěřitelné, ale autor má pro svá tvrzení důkaz. Jde o nález bodavého hmyzu, jež se uchoval v jantaru a v jehož střevě je patrný parazit, který způsobuje nemoc. Dnes jí říkáme leishmanióza. Jde o prvoka, který způsobuje infekce a to jak u plazů, tak i u lidí.
U jiného druhu bodavého hmyzu lze zase rozpoznat přítomnost mikrorganismů, které dodnes způsobují typ malárie, jež se vyskytuje u ptáků a ještěrů. Poinar ve své knize tvrdí, že dokonce i ve výkalech dinosaurů nalezl známky o přítomnosti parazitů - hlístic, motolic a protozoí.
Parazité zřejmě u dinosaurů způsobovali průjmová onemocnění, zažívací poruchy a snížení optimálního využití tráveniny. Za zmínku stojí dodat, že dodnes tyto infekční choroby roznáší bodavý hmyz.
Je tedy poměrně dost indicií k tomu, abychom nabyli dojmu, že dinosauří konec mohl být dost smutný. Rozvoj teplého klimatu šel na ruku hmyzu a v tropickém podnebí se zřejmě rojila mračna bodavého hmyzu. Nabízí se obrázek toho, že dinosary mohly sužovat myriády malých kousajících bestií (klíšťata, roztoči a létající bodavý hmyz), které při svém hodování navíc roznášely ještě vražednější nemoci.
Dnes už se nám hmyzem šířené parazitární nemoci tak velkou hrozbou nezdají. Je třeba si ale uvědomit, že náš imunitní systém se dokáže těmto infekcím do značné míry bránit.
V době Křídy ale dinosauří imunitní systém tak vyvinutý zcela jistě nebyl a s takovou zátěží se take nemusel vypořádat. V době o které je řeč, byl hmyz tím, co rozhodovalo i o dalších věcech. Například další orientaci rozvoje rostlinné říše. Hmyz se totiž svojí schopností opylovat rostliny, zasloužil o vytlačení tradičních rostlin, na kterých byli dinosauři potravně závislí (cykasy, kapradiny, jinany a další nahosemenné rostliny).
Brzo je totiž díky rozvoji hmyzu početně i stanovištně převálcovaly rostliny kvetoucí.
Hmyz se klidně mohl stát i potravním konkurentem dinosaurů. Mohl jim likvidovat zbytky jejich oblíbené rostlinné potravy, takže jim možná ani nedovolil se pořádně nažrat. Osud dinosaurů mohl zpečetit hmyz. Hmyz a jím přenášené infekční choroby.
Prameny:
What Bugged the Dinosaurs? Insects, Disease and Death in the Cretaceous, George and Roberta Poinar
Insect Attack May Have Finished Off Dinosaurs, Oregon State University (2008, January 4).