O kometě 17/P Holmes, která se zcela neočekávaně zjasnila v druhé polovině října, jsme už na Oslovi psali. Připomeňme jen, že kolem 23. října vzrostla jasnost této komety zhruba miliónkrát během pouhých 24 hodin a ta se rázem stala snadným cílem pro pozorování pouhým okem dokonce i na přesvícené městské obloze. Její jasnost dosáhla magnitudy 2,5. Od té doby kometa velmi pomalu slábla, ale zároveň se výrazně zvyšoval její úhlový průměr s tím, jak se rozpínala její koma. V současné době činí její úhlový průměr asi dvojnásobku zdánlivého průměru Měsíce!

 

Jasnost komety už podstatně poklesla, nicméně i nyní je za velmi dobrých podmínek – tedy na jasné a tmavé obloze mimo města – stále viditelná pouhým okem jako výrazný mlhavý obláček v souhvězdí Persea (autor může osobně potvrdit).

Ač existuje několik teorií o náhlém zjasnění komety, která se v té době nacházela poměrně daleko od Slunce, žádná z nich dosud tento nečekaný jev uspokojivě nevysvětlila.

 

Je tu však analogie s rokem 1892, kdy kometu objevil anglický astronom Edwin Holmes. Tehdy také nečekaně zjasnila a byla viditelná pouhým okem, což právě umožnilo její objev. Postupně sice slábla, ale 75 dnů po prvním nárůstu jasnosti došlo k druhému výbuchu. Toto číslo může být samozřejmě zcela náhodné, dokonce k druhému zjasnění nemusí dojít vůbec. Nicméně nebude na škodu kometu v následujících dnech monitorovat.

 

Druhá z komet zase tak překvapivou není, ba naopak, téměř můžeme říci, že je poměrně okoukaná. Od roku 1858 kdy byla „objevena“, byla pozorována již při 12 návratech ke Slunci.

 

S jejím objevem to totiž není tak jednoznačně jak by se na první pohled zdálo. Kometu totiž jako první spatřil již v roce 1790 pařížský lovec komet Pierre Méchain. O den později ji zaznamenal i jeho přítel a zároveň rival Charles Messier. Kometa ovšem velmi rychle zmizela z noční oblohy a astronomové neměli k dispozici dostatek pozorování na to, aby přesněji určili její dráhu. Považovali ji tedy za kometu parabolickou, která se vnitřními částmi Sluneční soustavy prošla jenom jednou a už se nikdy nevrátí. V literatuře byla označena jako „Kometa 1790 II.“

 

Na počátku roku 1858 zachytil Horace P. Tuttle, asistent na Harvard College Observatory, novou kometu v souhvězdí Andromedy. Tento astronom byl také jeden z prvních, kdo navrhl souvislost této komety s kometou 1790 II. Oběžná doba této komety činí 13.7 roku a protože to byla teprve osmá kometa, která byla identifikována jako periodická, dostala označení 8/P Tuttle.

 

 

Na Nový rok 2008 prošla kometa Tuttle ve vzdálenosti 37.8 miliónu kilometrů od Země. Od té se nyní sice pomalu vzdaluje, ale stále se blíží ke Slunci. Perihelem své dráhy projde 27. ledna letošního roku. Během následujících dvou týdnů se bude její jasnost pohybovat kolem 6. hvězdné velikosti. To znamená, že za ideálních podmínek bude dokonce možné ji spatřit i pouhým okem. Nicméně triedr či malý dalekohled přinesou zajímavější pohled.

 

Kometa se nyní pohybuje v souhvězdí Ryb a posléze přejde do souhvězdí Velryby. Bude tedy pozorovatelná z večera mezi 6. a 8. hodinu nad jižním obzorem. V polovině ledna přejde do nevýrazného souhvězdí Pece a postupně zmizí na jižní noční obloze.

Každoročně kolem 22. prosince prochází naše Země prachových proudem, který vytvořila kometa Tuttle při svých předchozích návratech do perihelu. Částice tohoto meteorického proudu, které vstupují do zemské atmosféry, můžeme pozorovat jako meteory. Protože zdánlivě vylétávají z blízkosti jasné hvězdy Kochab v souhvězdí Malého medvěda (či Malého vozu), nazýváme tento roj Ursidy. V loňském roce byla v souvislosti s návratem komety předpovězen a posléze skutečně pozorován mírný nárůst aktivity tohoto jinak poměrně nevýrazného roje.

 

Zdroje: Spaceweather.com, Space.com