Planetka o průměru asi 50 metrů byla objevena 20. listopadu při pátrání pro Zemi potenciálně nebezpečných tělesech. Jako první ji zaznamenal 1,5m dalekohled na observatoři Mt. Lemon v Arizoně a v dalších dnech následovala pozorování i jinými přístroji. Když byla následně určena dráha tělesa, které mezitím dostalo označení 2007 WD5, ukázalo se, že pro naši planetu nepředstavuje žádné nebezpečí. Zemi totiž minulo již 1. listopadu a to ve vzdálenosti 7,5 miliónu kilometrů, tedy téměř 20krát dále než je oběžná dráha Měsíce.
Analýza dráhy provedená experty na dynamiku těles Sluneční soustavy z JPL v Pasadeně ale přinesla i jiné, svým způsobem ještě zajímavější zjištění. 2007 WD5 totiž 30. ledna 2008 proletí ve vzdálenosti pouhých 50 tisíc kilometrů od Marsu. Vzhledem k nejistotě určení jeho dráhy existuje šance 1 ku 75, že se s rudou planetou dokonce srazí.
„V současné době je asteroid 2007 WD5 zhruba na půl cesty mezi Zemí a Marsem a jeho vzdálenost od Marsu se zmenšuje každou hodinu o 45 tisíc kilometrů,“ uvádí Don Yeomans (JPL). Astronomové doufají, že během následujících týdnů získají další data, která jim umožní ještě více zpřesnit dráhu tělesa. Pak budou schopni definitivně říci, zda ke kolizi s planetou skutečně dojde či nikoliv.
Pokud by k impaktu nakonec skutečně došlo, odehrál by se v pásu širokém asi 800 km a obepínajícím rovník Marsu. Na povrchu planety v současné době pracují rovery Opportunity a Spirit. První z nich se nachází v oblasti, která by byla těsně na jih od pásu potenciálního dopadu. Nicméně je zřejmé, že ani jeden z roverů by neměl být přímým impaktem tělesa ohrožen.
I když šance na srážku je poměrně malá, astronomové nyní doufají, že k ní přesto nakonec dojde. Nastala by totiž unikátní příležitost takový velmi vzácný jev zkoumat. Kromě dvojice roverů brázdících povrch planety je Mars po dohledem dalších kosmických sond, které jej obíhají. Mars Odyssey, Mars Express i Mars Reconnaissance Orbiter by takovou událost mohly sledovat z bezprostřední blízkosti. „Odhadujeme, že podobný impakt se na Marsu odehraje jednou za asi tisíc let,“ dokumentuje unikátnost takové srážky Steve Chesley (JPL).
Při srážce by došlo k uvolnění energie ekvivalentní asi třem megatunám klasické trhaviny. V nedávné historii se srovnatelná srážka odehrála nad sibiřskou tajgou v roce 1908. Objekt o podobné velikosti tehdy explodoval v zemské atmosféře nad Tunguzskou a zřejmě se zcela rozpadl. V případě Marsu by tomu bylo jinak. Hustota atmosféry planety je výrazně nižší a tak by došlo dopadu tělesa přímo na její povrch. Vědci odhadují, že vzniklý kráter by mohl mít až téměř kilometr v průměru.
Jestliže srážka nakonec skutečně nastane, budeme mít před sebou téměř jako na dlani událost, která je dnes už velmi vzácná. V dávné minulosti byly ovšem kolize planetech a terrestrických planet mnohem častější. A nutno říci, že měly také zásadní vliv na vznik, vývoj i zánik života na Zemi. Vědci jsou dnes schopni takové kolize poměrně věrně modelovat na počítačích, nicméně žádný model není tak dokonalý jako přímé pozorování takové události „v přímém přenosu“.
Zdroj:
The Planeraty Society