Mezinárodní tým vědců začal stříkat plodiny přípravkem, který patří do výrobny cukrovinek. Profesor Geoff Gurr z australské Charles Sturt University to se svými kolegy myslí vážně a pokusy provádí se zcela vážnou tváří. Snaží se tak lákat „hmyzí ochranku“ do míst, kde se od ní žádá, aby zakroutila krkem množícímu se parazitickému hmyzu ničícímu úrodu.
Na Gurrově projektu, kromě Australanů, spolupracují také Američané z Washington State University a vědci z Lincoln University na Novém Zélandu. V pokusech jde v podstatě o napodobování a zesilování signálů, kterými se některé rostliny brání při napadení hmyzími škůdci. Jde o laškování s predátory pomocí vůní. K vodění predátorů za nos vědci vybrali dvě chemikálie, u nichž zjistili, že pro ně mají hmyzí predátoři velkou slabost.
Používání sexuálních atraktantů v boji s hmyzem je běžná záležitost. Toto je ale něcojiného. Na myšlenku využít rostlinou produkované vůně přivedla vědce chemická komunikace rostlin. Ta je známa již téměř dvacet let. Je známo, že rostliny spolu vydatně rozmlouvají chemickým jazykem a že si tak například dávají echo, je-li některá z nich napadena (třeba housenkami). Těmito signály se někdy rostliny vzájemně varují, aby pak začaly tvořit toxiny,... Chemické mluvě rostlin se ale také naučil rozumět hmyz. Ten tyto signály chápe jinak - jako vidinu hojně prostřeného stolu. Pokud je nám známo, tak zatím nikoho nenapadlo využít komunikace rostlin k jejich ochraně v zemědělské praxi. A právě to je případ nových pokusů, o nichž zde referujeme.
Chemickými šidítky, jimiž se vědcům podařilo „šíbovat“ s hmyzem, jsou cis-3-hexenyl acetát (vůně banánů) a metyl salicylát (vůně máty). Roztoky zmíněných atraktantů připravili Američané. Australané s nimi začali stříkat vinice, pole se salátem a brokolicí. Testuje se šest různých koncentrací a tři různé poměry obou hlavních složek. Cílem je zjistit, která z variant bude pro správný hmyz tou nejneodolatelnější.
Šidítkem přilákat hmyz na patřičné místo je jedna věc. Tou druhou je také jej v blízkosti rostlin, které chceme chránit, také udržet. Když se totiž takové lákání voňavkou provede v nevhodnou dobu, potom hmyzí predátoři začnou strádat nedostatkem potravy a uhynou.
Každá technologie má svá omezení. Ne jinak tomu je v případě používání voňavých šidítek. Ukázalo se, že situaci vyřeší, pokud se v lokalitě aplikace voňavého postřiku vyskytovaly také rostliny produkující nektar a pyl. To proto, že se hmyzí predátoři také musí něčím živit. Pokud jsou v lokalitě kvetoucí rostliny, přilákaní hosté zde přežijí několik dnů až týdnů a zajistí přesně to, co se od nich chce – strážní hlídky, které škodlivému hmyzu zhatí jeho choutky. Když se ale jedná o plochu s monokulturou, kde zrovna nic nekvete, ošetření se mine účinkem.
Proto také byl projekt sledující optimální kombinace vůní, rozšířen také o otázku rozložení a rozsah kvetoucích porostů v kulturách, které budou touto metodou ošetřovány. Moderní způsoby farmaření jsou většinou založeny na pěstování monokultur a právě tyto velké plochy s jedním typem plodiny s sebou nesou riziko přemnožení škůdců. Omezení diverzity plodin nesvědčí především přirozeným predátorům, které jsou za jiných okolností schopny škodlivý hmyz držet na uzdě. Tak například parazitické vosičky. Aby mohly likvidovat škůdce, jsou odkázány na nektar. Dospělé samičky pak zase potřebují dostatek pylu, aby v něm obsažené proteiny jim umožnily kladení velkého počtu vajíček. Teprve při splnění podmínek dostatku nektaru a pylu jsou schopny likvidovat mšice, což dělají tak, že do nich kladélkem vpravují vajíčka.
V zemědělských monokulturách je tedy žádoucí tvořit ostrůvky s diverzifikovanou vegetací, která dovoluje rozvoj širokého spektra hmyzích druhů. Některý hmyz pak predátorům slouží jako dočasná potrava na které je schopen přežít dobu nouze a následně pak zasáhnout v době, kdy se vlastní škůdce začne množit a kdy je třeba jej likvidovat ve velkém. Prováděné pokusy tedy mají za úkol zjistit parametry stanovišť, na kterých je ochrana aromatickými lákadly co nejúčinnější.
Dosavadní výsledky pokusů jsou slibné a dávají tušit, že agronomové budou mít brzo k dispozici další technologii, která jim umožní chránit úrodu. Jestli výzkumníci sledují také to, zda v místech, odkud predátory odlákají, potom následně nechybějí, tak o tom se zpráva nezmiňuje.
Pramen: Charles Sturt University