Výzkumy potvrzují, že 5-15% procent populace jsou dyslektici. Mají problémy s čtením, psaním a s výslovností. I když výzkumníci dlouho předpokládali, že dyslexie je geneticky vedená porucha, neměli důkaz.
Až nyní se podařilo zjistit jeden gen, který je zmutován u 10% finských dyslektiků, zatímco u zbytku populace se vyskytuje v pouhých 2-3% jedinců. Tento fakt, že gen je také přítomný u malého procenta zdravé populace znamená, že jeho nositel nemusí být nutně dyslektik.Gorily, šimpanzi a další primáti mají trochu odlišnou formu tohoto genu, než je ta, kterou mají lidé a to by mohlo znamenat, že gen, který byl označen DYXC1 se v průběhu evoluce z původně jiné funkce změnil v gen, který má na starosti formování slov. Výzkumníci předpokládají, že tento gen bude mít na starosti  zapínání a vypínání dalších genů v mozku. Odhalení jeho skutečných funkcí je nyní předmětem intenzivního studia.

Pro genetiky jsou požehnáním početné rodiny. Dalo by se říci, že malé populace a rodiny, které byly po dlouhou dobu územně izolovány a byly tak vystaveny silnému tlaku příbuzenských sňatků,  jsou „zlatým dolem“ pro objevování mutací a tím odhalování nových genů a jejich funkcí.  Tak například izolovaná populace v kanadské provincii Quebec posloužila k odhalení rizikových genů pro onemocnění srdce a diabetu. Populace domorodců na ostrově Sardinie zase poskytuje klíč k porozumění genetické náchylnosti k astmatu. Nejinak tomu bylo i při objevu genu DYXC1, o který výzkumníci „zakopli“ u jedné rodiny z Finska. Rodina má čtyři dyslektické děti a u všech členů rodiny se na chromozómu vyskytuje stejná porucha, která roztrhla právě gen  DYXC1. I když pravděpodobnost, že objevený gen je skutečným genem „dyslexie“ je velká, byl zahájen výzkum, který by to potvrdil na větší skupině dyslektiků. O výsledcích dalšího bádání, které je nyní zahrnuto do plánu  Národního genotypovacího centra v Evry (poblíž Paříže ve Francii) vás budeme informovat.