Vedle megalomanských projektů, jako je DESERTEC, který počítá s přeměnou části Afriky na pole slunečních kolektorů s cílem pokrýt energetickou žádostivost téměř celé Evropy, existují i projekty, jež jsou malé. Mezi malý ale ambiciózní projekt na využití sluneční energie patří zařízení k recyklaci oxidu uhličitého na oxid uhelnatý. Prototypovou jednotku dávají dohromady technici ze Sandia National Laboratories. 

 

O zařízení se mluví jako o „CR5“, což je zkratka z anglického Counter Rotating Ring Receiver Reactor Recuperator. Pracuje ve dvou oddělených krocích. Nejprve rozruší vazbu mezi kyslíkem a uhlíkem a následně z oxidu uhličitého vytvoří oxid uhelnatý a kyslík. Je to významný krok na cestě výroby paliva z oxidu uhličitého.

V zahraničním tisku se ve věci této nové technologie můžete setkat se dvěma termíny. Tím prvním je již zmíněné označení CR5, které charakterizuje technickou stránku (použité zařízení). Druhým termínem je „S2P“. V obou případech jde téměř o totéž. V tomto druhém případě ale mluvčí nemá na mysli strojní vybavení, nýbrž cíl a smysl celého projektu. Vědci si občas hrají. Týká se to i tohoto případu. Jde tak trochu o slovní hříčku s výslovností číslovky dvě. S2P pro  „Sunshine to Petrol“, tedy něco jako „Od sluníčka k pohonné hmotě“. Konečným produktem je tedy kapalné palivo vyrobené ze sluníčka. Pochopitelně, že také z vody a oxidu uhelnatého.

 

Rich Diver, vynálezce CR5 o svém objevu říká, že původně mělo jít o přístroj, který by rozkládal vodu na vodík a kyslík. Vodík měl sloužit jako palivo v takzvaném vodíkovém hospodářství. Pak je ale napadlo rozkládat oxid uhličitý tak, jako by se jednalo o vodu. Nyní se zdá, že by to mohlo být ještě zajímavější, než rozkládat jen samotnou vodu. V průběhu uplynulého roku si vyzkoušeli schůdnost myšlenky a sestrojili prototyp zařízení, jež má koncentrovat sluneční energii k regeneraci produktů spalování (oxidu uhličitého a vody).

 

Teoreticky by nemělo jít o nic zvláště převratného, neboť princip a myšlenka recyklovat oxid uhličitý termolýzou jsou známy dlouho. Jen zatím nikdo nepředpokládal, že by to šlo dělat v praxi a ekonomicky. Vědci ze Sandie prohlašují, že jejich prototyp to již dokáže. Podporu má projekt i z toho důvodu, že by se jednalo o snižování koncentrace skleníkového plynu.

 

I když vědci ze Sandie o úspěšnosti svého projektu nepochybují, z přílišného optimismu nás vyvede jejich prohlášení, že na trhu by se tento produkt měl objevit až za 15 až 20let. I tak by to ale bylo velkým přínosem. Oxid uhličitý produkovaný například uhelnou elektrárnou by byl využit a přeměněn na palivo. Na rozdíl od takového vodíku jde přitom o palivo, které vyhovuje zaběhané infrastruktuře a může být použito do stávajících motorů, aniž by je bylo nutné upravovat.         

 

Harmonogram zbývajících prací je zhruba následující. Začátkem příštího roku má být uvedeno prototypové zařízení do provozu. A i když celek zatím sestavený není, vědci tvrdí, že funkčnost procesu prověřili a že jejich proces funguje opakovaně a bez ztráty výkonu a také, co je neméně důležité, v dostatečně krátkém cyklickém intervalu. Úspěšnému využití v praxi by teoreticky nemělo nic bránit.

 

Pramen: Sandia National Laboratories.