Izrael uvedl na pobřeží Středozemního moře u Aškelonu do provozu velkokapacitní zařízení na odsolování mořské vody s roční produkcí jedné miliardy kubíků.
Po ekonomické stránce je aškelonská stanice nejúspěšnější na světě. Náklady na jeden kubík se pohybují kolem půl amerického dolaru. Vzhledem k tomu, že spotřeba pitné vody v oblasti je nižší než výrobní kapacity stanice, využívají se přebytky odsolené vody k závlahám.
Zemědělci zprvu extrémně čistou vodu vítali, protože soli ze závlah ničí půdu, poškozují rostliny a mají negativní vliv na životní prostředí. Záhy se ale přesvědčili, že ani odsolená mořská voda není pro jejich pole, zahrady a sady ideální.
Odsolená voda sice postrádá škodlivé ionty sodíku a chlóru, ale zároveň s nimi při odsolování ztrácí i vápníkové, hořčíkové a síranové ionty, které jsou důležité pro růst rostlin. Na porostech zavlažovaných odsolenou vodou se záhy negativně projevil nedostatek hořčíku. Zemědělci museli přistoupit k hnojení, kterým chybějící prvek rostlinám nahradili. Také vápník a síranové ionty rostlinám chyběly a zemědělci jimi musí odsolenou vodu dodatečně „špinit“.
Do vody přidávají v malých množstvích vápenec a kyselinu sírovou.
Ještě větší problém představuje bór, který zůstává v mořské vodě i po odsolení. Lidem ani zvířatům neškodí. Pro rostliny je však toxický. Bór z odsolené mořské vody vážně poškodil některé sady a podepsal se i na poklesu úrody rajčat a podzemnice olejné.
Izraelští odborníci upozorňují, že při používání odsolené mořské vody pro závlahy nelze vystačit s normami pro pitnou vodu, ale je nutné zohlednit i nároky rostlin. Dodatečným ošetřením je nutné snížit koncentrace bóru a obohatit vodu o nedostatkové prvky. To samozřejmě odsolenou vodu zdraží.