Když se posadíte na některý z nevysokých polabských kopců, otevře se vám výhled daleko do kraje. V dálce se zvedá modravá hradba Krkonoš, v rovině před námi se ve větru vlní pole s obilím a chvílemi se stříbřitě zaleskne. Ostře žluté lány s řepkou připomínají kompozici abstraktního malíře. Pod nohama vám spadá až k břehům klikatého potoka strmá stráň ševelící kavylem, tu a tam se tyčí ztepilá bělozářka liliovitá. Kousek odtud prozrazují rozpadlé valy z kamení, že tu takhle lidé stávali a hleděli do kraje už  před pěti tisíci lety.

 

Od dob pravěkých zemědělců se nezměnila jen ta stráň s kavyly. Vše ostatní prošlo neuvěřitelnou metamorfózou. Zemědělci vykáceli lesy, rozorali stepi, po generace seli a sklízeli. Mnohé druhy rostlin a živočichů to nevydržely a nenávratně zmizely. Jiné se naopak rozmohly a prosperují. Dramatickou proměnou prošlo i těch několik druhů rostlin a zvířat, jež člověk domestikoval. Moderní odrůdy kukuřice jsou vzhledem i vlastnostmi na hony vzdálené svému planému mexickému předkovi teosintě. Liší se od sebe asi jako žebřiňák od luxusní limuzíny.

 

První zemědělci čistě empiricky vybírali k dalšímu pěstování ty rostliny, které jim více vyhovovaly, a tak postupně vytvářeli z planých rostlin kulturní plodiny. Teprve moravský mnich Johan Gregor Mendel odhalil základní zákonitosti dědičnosti a šlechtění přešlo od pokusů a omylů na vědeckou bázi. V roce 1953 objevili Francis Crick a James Watson strukturu kyseliny deoxyribonukleové jako základní molekuly dědičnosti. Šlechtitelům se otevřely další možnosti. Dnes umíme zasahovat do dědičné informace rostlin zcela cíleně a využíváme toho k tak zvaným genetickým modifikacím. Je to další v dlouhé řadě kroků, jež vedou od pravěkého člověka  k dnešním zemědělcům.

 

Naši předci si nikdy neřekli, že právě teď došli na nejzazší mez a že ze snah o další vylepšení rostlin a zvířat dobrovolně sleví. Zavedli do Evropy řadu novinek, například pěstování amerického bramboru, a změnili tak dějiny lidstva.

 

Moderní zemědělství vládne prostředky, jaké jihoameričtí šlechtitelé kukuřice nebo maloasijští tvůrci pšenice neznali. Přesto nejsou rostliny, jejichž dědičnou informaci změnili cíleným zásahem genoví inženýři, ničím jiným než logickým pokračováním snah našich dávných předků. Stále častěji však slýcháme hlasy požadující jejich plošný zákaz. Ta mají opodstatnění jen v případě, že se zaváděním geneticky modifikovaných rostlin vstupujeme na tenký led, kde sebemenší chybný krok hrozí škodami na zdraví lidí i zvířat, závažnými nevratnými změnami životního prostředí nebo hospodářskými kolapsy. Hrozí nám něco z toho?
To se dozvíte buď při poslechu pořadu Vstupte! 9. listopadu 2007 v 11 hodin nebo kdykoli později v archivu

Kompletní přepis pořadu přinese www.osel.cz

 

 

Kromě jiných hrůz, jako je tabák nebo syfilis, dovezl Kolumbus i toxického zástupce rodu Solanum. Na otravu solaninem od té doby zemřely tisíce lidí. A to nemluvíme o „bramborovém“ hladomoru, který v 19. století dopadl na Irsko, zahubil milion lidí a milion jich vyhnal do Ameriky. Kdyby Kolumbus nedovezl brambor, Irsko by mělo mnohem více obyvatel a jeho postavení v EU by bylo výrazně silnější.

 

 

 
Další „zločinec“ – Johan Gregor Mendel. Objevil základní zákonitosti genetiky. Kdyby se věnoval opatství a  nehrál si hrachem, mohl být dneska klídek…

 

 

Watson a Crick se jen usmívají nad modelem dvojité šroubovice. Kdyby věděli, co rozpoutají… smáli by se možná ještě víc.

 

 

Někteří Irové se už zase bojí brambor. Tentokrát geneticky modifikovaných.