Nejbližší okolí evoluční linie primátů vcelku pochopitelně přitahuje naši pozornost. Koho by nezajímalo, která zvířata jsou nám opicím nejbližší? Asi tak od přelomu tisíciletí jsme jako primáti díky rozvoji molekulární fylogenetiky jednou linií velké evoluční větve savců Euarchontoglires, přičemž Glires jsou hlodavci a zajícovci. Skupina Euarchonta zahrnuje kromě primátů ještě roztomilé jihovýchodoasijské tany (treeshrews, Scandentia) a tajuplné letuchy (flying lemurs nebo colugos, Dermaptera), opět z jihovýchodní Asie.
Tan i letuch je jenom pár druhů, přesto jsou to v obou případech maximálně zajímavá zvířata. Tan je dnes rozlišováno cca 20 druhů v pěti rodech. Anglicky se jim říká stromoví rejsci a dřív se skutečně myslelo, že jsou to nějací hmyzožravci. Pak se jim vědci koukli na mozky a všechno bylo jinak. Vyšlo najevo, že mají mozky velmi podobné mozkům primátů a zároveň je mají ze všech známých savců největší v poměru k velikosti těla a to i včetně člověka.
Letuchy jsou jenom dvě, každá ve svém vlastním rodě. Hodně neohrabaně až komicky šplhají po stromech, ale nejlíp ze všech savců plachtí. Ve vzduchu jsou jako doma a s klidem uplachtí desítky metrů vzduchem mezi velkými stromy jenom s minimální ztrátou výšky.
Tany i letuchy jsou více než důstojní příbuzní, na které můžeme být pyšní. Kdo z nich nám ale je bližší? To není tak snadná záležitost, jak by se na první pohled zdálo.
Evoluce linie Euarchonta proběhla poměrně rychle a překotně, přičemž další a další změny v písmenkách genetického kódu přemazávaly původní historii zapsanou v DNA. Různé studie přinášely různé výsledky. Někdy nám byly bližší tany, jindy letuchy a v některých případech dokonce vycházely tany a letuchy dohromady jako jedna samostatná vývojová linie, sesterská k linii primátů.
Jak z toho ven? V takové situaci je osvědčeným trikem třeba podívat se na strukturu genomu, v tomto případě na indely, čili inzerce nebo delece kusů DNA v různých genech. Do linie Euarchonta se opřela laboratoř, kterou vede William Murphy na Texas A&M University. Prosetím několika set různých indelů se badatelům nakonec podařilo nalézt několik takových, které nesly informaci o historii skupiny Euarchonta. Ukázalo se, že našimi nejbližšími příbuznými jsou letuchy.
Poté přišla řada na klasické sekvence DNA. Autoři dali dohromady pro obě letuchy, tři tany a šest primátů soubor fragmentů z celkem 19 jaderných genů, který pro každý ze zastoupených druhů představoval 14 tisíc nukleotidů. Jejich analýza nakonec opět potvrdila letuchy jako naše nejbližší příbuzné. Stejná analýza posloužila i jako molekulární hodiny. Podle nich vznikla linie Euarchonta před 87, 9 milióny let, čili ještě poměrně hluboko v křídě. Tany se odštěpily před 86,2 milióny let a letuchy se nakonec od primátů oddělily před 79,6 milióny let. Studie také odhalila velkou vědeckou hodnotu tany péroocasé (pen-tailed tree shrew, Ptilocercus lowii). Její linie se velmi brzy oddělila od ostatních tan, zhruba v době vymření velkých dinosaurů na konci křídy.
Pokud se nastane něco neočekávaného, je otázka našeho blízkého příbuzenstva už zřejmě rozřešená. Pralesní plachtaři se velmi rychle dostanou do středu pozornosti biologů. Už teď sílí hlasy, že by se měl co nejrychleji přečíst jejich genom.
Pramen: Science 318: 792 – 794, Wikipedia, ScieceDaily 3.11.2007