Země jako Velká Británie, Nizozemí, Švédsko, Norsko a USA mají míru zaměstnanosti, která je zhruba o šest procent vyšší, než je tomu u zemí, kde se z větší části praktikuje jiné vyznání víry.
Takové jsou závěry ze studie, která posuzovala situaci v celkem 80 zemích. Kromě zmíněného obecného konstatování, že protestantské země mají nejvyšší míru zaměstnanosti, vyplynulo ze studie i to, že větší zaměstnanost se ve zmíněných zemích netýká jen mužů, nýbrž také žen. Ty mají v protestantských státech o jedenáct procentních bodů vyšší zaměstnanost, než jejich vrstevnice v sousedních zemích.
Pod studií je podepsán doktor Horst Feldmann z University of Bath (Velká Británie). Studie monitorovala ve sledovaných zemích celou řadu faktorů, které v uplatnění na trhu práce hrají roli. Od vlivu pracovně právních předpisů, přes legislativní regulaci obchodu, až po daňová břemena. Tyto vlivy pak eliminoval.
Feldmann si myslí, že nejpravděpodobnější vysvětlení vlivu protestantismu na zaměstnanost je dědictví výchovy, neboť vztah k práci je při výchově protestantů silně vštěpován.
Podle Feldmanna víra nemusí mít přímý každodenní vliv na většinu lidí. Její dopad je nepřímý, například tím, jak formuje národní kulturu v dané společnosti.
Ve svých počátcích protestantismus vyzýval k neokázalosti, střídmosti a k tvrdé, poctivé práci. Jeho stoupenci se s tímto životním standardem chudoby ztotožnili. Silná oddanost práci byla příslibem spasení.
I když víra v osud netrvala déle než jednu či dvě generace po reformaci, etický dopad na vztah k práci pokračoval a zřejmě v určité míře trvá dosud. Podle Feldmanna právě toto dědictví bylo pro vznik moderního kapitalismu doslova požehnáním. Pomáhalo to dělníkům sžít se se systémem, který s sebou nesl vznik továren a nutnost vzájemné spolupráce.
Dnes většina protestantů nepracuje z přesvědčení svého věčného spasení, ale proto, že vztah k práci jim vštípili jejich rodiče. Úcta k tvrdé práci se tak přičiněním protestantské víry, stala součástí národní kultury. Dnes již na šíření těchto norem nemají velký vliv kostely a kněží, ale tyto normy, jako součást kultury národa šíří výchovné instituce a sdělovací prostředky.
V zemích jiných náboženství, jako jsou katolicismus, islám a budhismus se tak velký vztah k pracovitosti do národních kultur neimplementoval. Za příklad může sloužit například vztah k ženám, které chtějí pracovat, ten je často až nepřátelský.
Samozřejmě, že k pojetí studie můžeme mít výhrady a klást si otázku zda je s ohledem na výchovu dětí skutečně v zájmu společnosti aby oba rodiče trávili co nejvíce času v práci. Také nemusíme autorovi věřit, že se mu podařilo odfiltrovat vliv severských zemí, kde je potřeba k přežití vynaložit více úsilí, než v místech, kde si vzhledem ke klimatu není potřeba dělat tak velké zásoby na dlouhou zimu a kde když to přeženeme, tak nestačí dojít za humna a utrhnout banán.
Na druhou stranu ale myšlenka vlivu protestantismu na rozvoj kapitalismu není nová. Poprvé jej formuloval před sto lety sociolog Max Weber. Dnešní nový empirický výzkum ale víceméně potvrzuje, že na Weberových závěrech něco je a že toho je zřejmě víc, než jsme si byli ochotni připustit.
Pramen: Anthropology
Komentář osla: Kdo ví jak by to dnes u nás vypadalo se zaměstnaností, kdyby nám ráčit zachovali našeho Mistra Jana, jenž kritizoval římskokatolickou církev za svatokupectví hamižnost a nabádal k poctivé práci.
Takhle u nás myšlenky reformace evidentně moc kořeny nezapustily. Jinak by Reportéři ČT dnes nereferovali o šéfovi lidovců Jiřím Čunkovi, že bral od státu peníze, které měly jeho rodině pomoci ze sociální nouze v době, kdy na své bankovní účty ukládal miliony.