Pořádek musí být. Platí to i o buňkách a jejich dědičné informaci. Ta je u vyšších organismů uložena v buněčném jádru v porcích označovaných jako chromozomy. Počet „porcí“ je typický pro daný druh. Člověk má 46 chromozomů.
Parazitický červ škrkavka vystačí s dvěma, prvok Aulacantha jich potřebuje 1600. Pro udržení pořádku je nezbytné, aby buňka věděla, kde jednotlivé chromozomy začínají a kde končí. K tomu slouží koncové úseky chromozomů zvané telomery.
Jednoduchou představu telomer jako „koncovek“, jež nehrají v buňce aktivní roli, povážlivě naboural tým francouzských vědců vedený Laure Sabatierovou z Komise pro atomovou energii ve Fonteney-aux-Roses. Na stránkách vědeckého týdeníku Science publikovali důkaz o tom, že se dědičná informace uložená v telomerách chová jako geny. Buňka podle ní vyrábí molekuly ribonukleové kyseliny, které zůstávají v blízkosti telomer a jsou odtud průběžně odstraňovány rozkladnými enzymy.
Pokud se kolem telomery nashromáždí nadbytek kyseliny ribonukleové, ztrácejí chromozomové „koncovky“ na stabilitě a to může mít pro buňky i celý organismus vážné následky. Ztráta telomery často vede k vzájemnému splývání chromozomů a následným zmatkům, jež mohou vyústit i v nádorové bujení.
Telomery fungují v buňce i jako jakési hodiny. Při každém rozdělní buňky vznikají nové chromozomy, které mají telomery o něco kratší. Po celý život si tedy z telomer po malých kouscích ukrajujeme. Na počátku našeho života tvoří každou telomeru až 20 tisíc písmen genetického kódu. Ve stáří má většina našich buněk telomery o poznání kratší. Nemusíme se ale bát, že by nám telomery „došly“. I devadesátiletému seniorovi by vystačily ještě nejméně na jeden život.
Přesto nedává vědcům zkracování telomer spát. Někdy vypadnou z chromozomových „koncovek“ celé dlouhé úseky a pak představuje „vyčerpání“ telomery akutní hrozbu. Jak dlouhé telomery ještě dokážou plnit bez potíží úlohu „patníků“ vymezujících hranice chromozomů?
Na tuto otázku našel odpověď tým britských genetiků vedený Duncanem Bairdem z university v Cardiffu. Zjistili, že telomera lidských buněk plní své úlohy, pokud ji tvoří aspoň 77 písmen genetického kódu. Kratší telomery už nedokážou v buňkách zabránit chaosu. Baird a jeho kolegové ve studii zveřejněné ve vědeckém časopise Genes and Development zjistili, že mezi milionem buněk těla lidského plodu lze vystopovat v průměru čtyři buňky, v kterých se koncovky chromozomů zlomí tak nešťastně, že jejich délka nedosahuje kritické meze 77 písmen genetického kódu. Tyto buňky jsou odsouzeny k chaosu.
O tom, zda se změní v nebezpečné nádorové buňky rozhodne opět chování telomer. Při zběsilém množení si většina nádorových buněk „ošoupe“ telomery pod kritickou mez a tím se odsoudí k zániku. Skutečně nebezpečné nádory vznikají jen z překotně se množících buněk, jež najdou způsob, jak průběžně provádět „generální opravu“ telomer. Nádorové buňky své telomery při množení nezkracují a jsou díky tomu prakticky nesmrtelné. Preparáty, které by jim „opravy“ telomery znemožnily, proto patří k perspektivním lékům proti rakovině.